Oxfordská - sedmnáctá kapitola

Nakonec trvalo celý dlouhý půlrok, než jsem dostala vízum a mohla odletět do Ameriky. Když jsem o něj žádala poprvé, udala jsem jako důvod vycestování návštěva Michaela Jacksona. Ta kráva za přepážkou se na mně podívala jako na chcíplou krysu, pak se ušklíbla a nakonec to přímo přede mnou roztrhla vejpůl. Chtěla jsem ji zabít. Prohodit tím skleněným okénkem, ale nakonec jsem se jen rozbrečela a odešla domů v slzách. Cedrik mě sice utěšoval, ale bylo vidět, že je rád. Doufal, že nikam nakonec nepojedu. Jenže to by nesměl být Michael tím skvělým, úžasným Michaelem. Napsala jsem mu děsně smutnej dopis, jak mne to mrzí, ale že prostě nedorazím, protože mi tu nechtějí věřit, že jedu za ním. Jenže namísto toho, aby přišla odpověď, jak moc ho to mrzí, do dalšího měsíce se na mém psacím stole válelo přímo jím zařízené vízum a já se mohla chystat na cestu. Horší bylo, jak to ututlat. Michael mi sice nedal žádný pokyn, abych nikomu neříkala, že jedu na Neverland, ale já tak nějak tušila, že by asi moc rád nebyl.  Takže se velice špatně zdůvodňovalo, proč potřebuju v práci celý měsíc dovolenou, ale když šéf viděl, že jsem rozhodnutá dát klidně okamžitou výpověď, raději mi tu dovolenou dal a přestal vyzvídat. I Cedrik slíbil, že bude mlčet. Cedrik. Můj Cedrik. Předchozí půlrok byl ten nejkrásnější v mém životě. Najednou byl opravdu jen a jen můj. Zdánlivě se nic nezměnilo. Stále jsme spolu bydleli, stále měl každý svůj pokoj, svou práci. Ale ve skutečnosti se změnila spousta maličkostí, které mne vynášely do sedmého nebe. To, že většinu nocí jsem už nespala ve své posteli, ale střídala jsem svou postel s jeho a on zrovna tak. To, jak, když jsem sebou někde třískla, mne se smíchem, ale zároveň starostlivě zvedal a nezapomněl přidat polibek, na odřeninu. To, jak na mně před prací čekal, když skončil v televizi dřív. Nikdy bych neřekla, že ho můžu milovat víc, ale mýlila jsem se. A teď se máme odloučit. Nepamatuju si, že bych, od té doby, co jsem se přistěhovala do Londýna byla bez něj dýl, jak týden.  A teď? Měsíc. Nedokážu si představit, jak to jen bez něj vydržím...

                Snažila jsem se zapnout narvanou krosnu, ale moc mi to nešlo. Jakmile jsem už skoro sepnula popruhy k sobě, vždycky mi to nějak vyklouzlo. Lehce sprostě jsem nadávala a přemýšlela, jestli se na nějaké balení vůbec nevykašlu.

"Nevadí ti, že ti za dvě hodiny letí letadlo?"

"To se stíhá.

.."

"Jocelyn, to se nestíhá. Pohni zadkem."

"Já bych ráda, ale ten pitomej krám nejde zapnout! A to už jsem půlku věcí vyhodila!"

"To vidím" utrousil Cedrik s pohledem na věci rozházené všude okolo. No co, sám říkal, že mi za dvě hodiny letí letadlo. Na uklízení nebyl čas. Políbil mne do vlasů, lehce odstrčil a krosnu zapl na první pokus.

"Já tě nemít...." ušklíbla jsem se

"No jo. Tak pojď ty trdlo. Nebo to opravdu nestihneme."

Vzal si objemný batoh na svá záda a trochu zakolísal pod jeho vahou.

"Netušil jsem, že ti Jackson psal, abys mu vzala vzorek ze Stonehenge."

"To víš, chci mu sebou vzít kus své země."

                Nepamatuju si, že bych někdy někam letěla. Ani, že bych kdy byla na letišti. Ale tohle bylo prostě OBROVSKÉ. Nervózně jsem v ruce žmoulala letenku a začala si přát, aby raději  Michael přijel sem.

"Copak, lásko?"

"Já... asi mám strach. Je to taková dálka. A co když se někde ztratím? Co když spadne letadlo? Co když už tě nikdy neuvidím?"

Políbil mě.

"Půjdu s tebou nejdál, kam mne pustí, a v Americe si tě někdo vyzvedne. Neboj se. Záměrně jsme vybrali let bez přestupu. Už si velká holka, Joce."

"Hm. No jo, no."

Oznamovali můj let. Pomalu jsme se, ruku v ruce šourali k bráně a já měla pocit, že mám na zádech v malém batůžku opravdu kus kamene. 

"Ne, že se do něj zamiluješ. Chci tě mít brzo zpátky a chci tě mít zpátky celou."

"Neboj se."

"A hned jak přijedeš, umluv ho, abys mohla zavolat. Chci vědět, že si v pořádku! A pak piš. Jestli od tebe nebudu dostávat dopisy, osobně si pro tebe přijedu!"

"Budu ti psát každičký den."

Poslední polibek. Naposledy mne k sobě přitiskl  a pocuchal ve vlasech. A já se vydala vstříc novým zážitkům...