Pláž - Třetí kapitola

 Kolegyně v práci si ji dobíraly. Kam zmizela na ty dva dny? Proč nebrala telefon. Na otázku, jestli má nějakého chlapa jen krčila rameny a potutelně se usmívala. Rozhodně jim nehodlá vyprávět o tom, jak trávila dva dny s nejslavnějším člověkem planety a on se jí přitom ani nedotkl.

            ‚Kruci, už je to měsíc, kdy jsem ji naposledy viděl‘ pomyslel si po tréninku v tanečním studiu. Za okny už byla tmavá obloha a on trénoval od pěti od rána. Řekla: Víš, kde mne máš hledat. Věděl to. Jenže jeho pracovní vytížení mu nedovolovalo byť jen zvednout telefon. Ví, že jeho časový harmonogram je narvaný. Chvílemi. Většinou to bylo tak, že pár měsíců pracoval a pár týdnů měl volno. Normálně pracoval rád, ale nyní mu chyběla. Podíval se na hodiny. Půl dvanácté. Nepřišlo mu to jako pozdní hodina. Došel k telefonu a zvedl sluchátko. Číslo znal z paměti.

            Ostrý zvuk telefonu proťal byt. Claire ležící na posteli zaúpěla. Zamumlala sprostou nadávku a otočila se na druhý bok, čekajíc, kdy telefon přestane zvonit. Nestalo se tak. Neúprosně zvonil dál.

"To bude určitě Becky." Pomyslela si vztekle. Bosa doťapala k telefonu a zvedla sluchátko

"Mám tě ráda, kočko, ale moc dobře víš, kolik toho teď v práci máme, takže bych ocenila vyslechnutí si seznamu tvých aktuálních milenců až ráno."

"Já ale žádné milence nemám."

V panice praštila se sluchátkem zpátky. Poznala by jeho hlas kdekoliv, i když byl zkreslený telefonním přístrojem. Pak jí došlo co udělala a kdyby nebydlela v prvním patře, šla by skočit z okna. Sedla si před přístroj a čekala jestli znovu nezazvoní. Nakonec usnula v sedě u přístroje. Zazvonil asi ve dvě ráno. Rychle ho zvedla a snažila se vypadat čile.

"Miku?"

"Teď už mi s tím netřískneš?"

Ulevilo se jí. Smál se.

"Asi nějaká porucha nebo co."

"Nevěřím ti ani slovo. Slyšel jsem, jak si s tím hodila."

"No dobře, trochu jsem se lekla. Nečekala jsem, že zavoláš."

"Myslela sis, že už se ti neozvu?"

"Nečekala jsem, že mi zavoláš o půlnoci."

"Celý den nemám ani chvilku. Když netančím, natáčím. Když nenatáčím, poskytuji interwiev, když nedělám rozhovory, chodím na charitativní večery."

"A miluješ to."

"Ano, nemohl bych bez toho být.

.. Kdy se uvidíme?"

"To záleží na tobě."

"Mohl bych být u tebe tak... za pět hodin?"

"Jdu ráno do práce."

"Dobře, vyzvednu tě po práci. Teď už jdi spát. Miluji tě."

A položil sluchátko. Zírala na telefon. Poprvé řekl, že ji miluje. Říkal to každému. Fanům, rodině, přátelům. Ale teď to řekl jen jí. Blaženě se natáhla na postel, zírala do stropu a snažila se vybavit si každý detail Mikovi tváře. Ranní zazvonění budíku ji přišlo jako zlý sen.

            Celý den se sotva soustředila na práci. Přemýšlela, jak pro ni Michael přijede tak, aby nevzbudil poprask. Rozhodně netoužila po tom, aby se kolegyně dozvěděli, že své volno tráví s Michaelem Jacksonem. Jenže on si zřejmě s popraskem hlavu nedělal. Přímo před vchodem nemocnice stála limuzína a kolem ní už postával hlouček lidí, který se snažil nahlédnout skrze tmavá skla na osobu vevnitř.

"Ehm, Becky, tak já už musím jít." Loučila se Claire rychle. Černovlasá dívka vedle ní vykulila oči.

"Claire, ta limuzína je pro tebe? A kdo v ní sedí? No tak, Claire, neutíkej."

Ale ona rozhodně nemínila vysvětlovat, proč pro ni přijela do práce limuzína. Posledních pár kroků už opravdu běžela. Rychle skočila do auta a dávala si dobrý pozor, aby lidé Mika nezahledli. Seděl tam ve svém klobouku v tmavých brýlích a s černou rouškou halící mu tvář. Jakmile dosedla, rozjeli se.

"Ty si se asi zbláznil! Co budu teď vykládat v práci? No jo, ta limuzína přijela pro mě, protože jsem jela na maturitní ples, na který mne pozval zamilovaný školák? Nemohl by si jednou zvolit míň okázalej způsob?"

Nic neříkal a přetáhl ji k sobě. Chvilku se ocitla ve vzduchu a najednou mu seděla na klíně. Zmlkla a sundala mu černé brýle. Podle očí poznala, že se směje.

"To není vtipné." Zavrčela.

"Ach Claire, nechtěl jsem tě dostat do problémů. Ale... kdybys viděla tu svou černovlasou kamarádku, jak se tvářila, když si běžela k autu. K popukání."

"Hm." Zabručela.

Vzal ji pod bradou

"Máš kruhy pod očima."

"Poslední dobou je hodně práce."

Nebyla to tak úplně pravda. Schválně si nechala napsat hromadu služeb, aby byla co nejmíň doma, aby svůj mozek zaměstnávala prací. Aby nemusela zapínat televizi, protože televize ho byla plná. Raději proto chodila z práce do práce a doma padala do postele polomrtvá. Sundala mu roušku.

"Proč se schováváš, když tě stejně nikdo neuvidí?"

"Možná ze zvyku."

Políbil ji. Najednou si uvědomila, jak dlouho ho neviděla, jak moc po něm toužila. Vrhla se na něj jak hladovějící na kousek chleba. Jemně ji nakonec od sebe odstrčil.

"No tak, jsme ještě pořád v autě, nevšimla sis?"

Omámeně se od něj trochu odtáhla, ale ze svého klínu ji nepustil.

"Kam vůbec jedeme?"

"Ke mně domů, přeci."

"Ale já jdu zítra ráno do práce."

"Nemůžeš si vzít alespoň někdy volno?" zatvářil se ublíženě, jakoby si snad myslel, že mu to dělá schválně.

"Můžu si zkusit vzít dovolenou. Ale nevím, jestli mi ji dají."

Políbil ji do dlaně. "Zkus to prosím."