Pláž - Čtvrtá kapitola

Zírala, ale tu dovolenou jí opravdu dali. Celých čtrnáct dní. Nevěděla, co si o tom má myslet. Rozhodně nebylo ve zvyku dávat sestrám ze dne na den dovolenou. Možná se vrchní sestra bála, že se Claire s počtem služeb, který si nabrala brzy složí a dovolenou jí dala ráda. Nehodlala to ale řešit. Měla celých čtrnáct dnů Michaela jen pro sebe. Cestou se stavili v Claiřině bytu pro věci, které potřebovala, a když dorazili do Neverlandu, byla už skoro tma. Cítila jak její údy zmáhá únava, ale snažila se na sobě nedat nic znát. V domě hned zamířila do staré známé ložnice pro hosty, kde se položila na postel. ‚Jen na pět minut,‘ slíbila sama sobě. Jenže jakmile jí dopadla hlava na polštář usnula.

            Michael chvíli čekal, ale když se neukázala, opatrně vstoupil do její ložnice. Spala oblečená na posteli a na strhané tváři byla i ve spánku znát únava. Nelíbilo se mu, že o sobě nemluvila. Nikdy mu ve skutečnosti ani neřekla, co se jí stalo, že si kvůli tomu musela šáhnout na život. Měla ve zvyku své problémy zlehčovat – pokud na ně vůbec někdy přišla řeč. Sedl si vedle ní a pohladil ji po vlasech. Lehce se zavrtěla, ale neprobudila se. Neodolal, lehl si k ní a přitiskl ji k sobě. Otevřela oči.

"Usnula jsem."

"Musíš být unavená."

Přitiskla svou tvář k jeho hrudníku a přitiskla se k němu ještě víc.

"Pokud to znamená tohle, budu unavená častěji."

"Proč si tak moc unavená, Claire?"

"Říkala jsem ti – moc práce."

"A proč máš moc práce?"

Odmlčela se. Myslel si, že zase usnula, ale nakonec mu odpověděla.

"Nechala jsem si psát hodně služeb. Nemohla jsem jen sedět doma a čekat, až se vrátíš."

"Nemůžeš svůj život upírat na jedinou osobu."

"Neupírám. Pracovala jsem. Je to moje věc."

Její hlas zněl nepřístupně.

"Vždycky je všechno tvoje věc?"

"Miku, na tom přece nesejde."

"Ví vůbec někdo z okruhu tvých přátel a známých, krom mne, že sis podřezala žíly?"

"Neví."

"Taky jen tvoje věc?"

"Ano."

"Tohle není správné."

"A co je správné, Michaeli?" vzepřela se na loktu a dívala se mu do očí. "Mám snad za někým přijít a říct: Vidíš ty jizvy? No, tak to jsem neprolítla dveřma, ale jednou jsem se prostě rozhodla, že už tady nebudu.

Tak jsem si vyhlídla takovou pěknou pláž, kam vím, že v noci nikdo nechodí. Jenže náhodou tam někdo přišel a překazil to. Tak, a teď mě polituj. Slyšíš jak absurdně to zní? Lidi chtějí slyšet hezký věci. Mají dost svých nočních můr na to, aby poslouchali ještě o můrách druhých."

"U mně to tak neplatí."

"Ne, neplatí."

Políbila ho, aby se už nevyptával. Nerada mluvila o svých problémech, o svých nočních můrách. Vždycky se pak akorát půl dne klepala a to se jí teď moc nehodilo. Klepat se může, až bude zase doma sama. Polibek jí opětoval. Přitiskla se k němu a objala mu záda pažemi. Cítila, jak v něm koluje zvláštní síla, která polibky proudí i do ní. Překulil je pod sebe a ona cítila jak je vzrušený. Vsunula mu ruku do vlasů a zahodila gumičku, kterou byly sepnuté. S rozkoší se probírala hustými černými kudrnami. On se mezitím přesunul svými rty na její krk a důkladně prozkoumával každou jeho část, až ji donutil sténat pod ním vzrušením. Malinko se od ní odtáhl a ona otevřela oči. Díval se jí zpříma do tváře a měl v očích žár, který tam nikdy neviděla.

"Strašně moc si mi chyběla."

Snažila se ho přitáhnout znovu k sobě blíž, ale nenechal se. Myslela, že se na místě rozbrečí.

"Ty mne schválně mučíš, viď? Mstíš se mi za to, že jsem ti praštila telefonem? Nebo za to, že jsem ti roztrhala polštáře? Tohle se prostě nedá vydržet."

Skousl si zuby dolní ret a Claire si začala myslet, že tam opravdu na místě zemře. Viděla ho to občas dělat v televizi, ale na živo to bylo naprosto neodolatelné gesto. Když se k ní sklonil pro další polibek, využila jeho chvilkové slabosti, pevně ho k sobě přitiskla a obemkla nohama. I kdyby ho měla udusit, a pak znásilnit, tak ho dneska prostě už z postele nepustí. Zatímco jí líbal, vyhrnul jí krátkou sukni, kterou měla na sobě až k bokům a hladil ji po hladkých stehnech. Značně nemotorně mu rozepnula košili – většina knoflíčků stejně uletěla, a když ji s něj stáhla, hodila někam daleko za sebe. Stejným směrem letělo i bílé triko, které mu v rychlosti přetáhla přes hlavu. On si počínal mnohem nešetrněji. Lehkou halenku z ní serval jediným plynulým pohybem. Když se dotkl její nahé kůže svou a ona cítila jeho teplo nedokázala dál čekat. Rychle mu stáhla kalhoty i se spodním prádlem a nechala ho, aby i on stáhl její kalhotky, i když dle jejího názoru to dělal až mučivě pomalu. Když se nad ní skláněl, lehce jí políbil klín, ale ona ho rukama táhla nad sebe. Zasmál se její nedočkavosti. Když do ní vnikl, rozšířila oči překvapením. Bylo to jakoby jí přímo v hlavě vytryskl gejzír barev. Začal se v ní pomalu pohybovat. Sténala, zatínala ruce do jeho zas a zatímco se mu celou dobu dívala do teplých jiskřících očí, měla pocit, že každým okamžikem zemře. A bylo to krásné umírání. Pohyboval boky rychleji a rychleji, až Claire křičela rozkoší. Když se roztřásla v křeči, tlumeně vykřikl a pevně jí objal, aby ji měl co nejblíž. Takhle chvíli setrvali. Nakonec ji pustil, a zhroutil se na ni. Nos zabořil do jejích vlasů a vdechoval jejich vůni.

Hladila Michaela po zpocených zádech.

"Jestli jsem někdy viděla nebe, tak to bylo dneska."

Políbil ji, ale neřekl nic. Nechtěl mluvit, ještě chvíli se snažil udržet si ten okamžik v sobě.

Nakonec se pokusila z pod něj vylézt.

"Kampak?"

"To jediném, po čem momentálně toužím je sprcha a dlouhý spánek."

Vsunul pod ní ruce a zvedl ji v náručí.

"Když do sprchy, tak jedině se mnou."

Na nohy ji postavil až ve sprše, kde na ně na oba pustil proud vody. Nechala si na ruce dát trochu sprchového gelu a se zálibou mu rukama klouzala po nahém těle. Prohlížela si každičký jeho kousek, zatímco on dělal to samé. Všimla si nesouvislých bílých map po celém těle – byl ještě značně snědý, ale vitiligo se začínalo rozšiřovat. Všiml si, jak zamyšleně přejíždí prsty po větším bílém fleku na jeho břiše.

"No jo, já vím," řekl a díval se do země

"Prý mám nějakou těžší formu a brzy budu mít fleky po celém těle."

"Za to ale přeci nemůžeš."

"Bojím se, jak pak budu vypadat."

Přitiskla se k němu namydleným tělem a vzrušením jí zalechtalo v podbřišku.

"Podle mne budeš pořád stejně božsky krásný jako teď."

"Lhářko," usmál se.  Přitiskl ji na mokré dlaždičky a vzal si ji přímo ve sprše. Jestli si před chvíli myslela, že to už intenzivnější být nemůže, spletla se.

            Nakonec ji musel nést i do postele, protože se jí podlamovaly nohy a sama by tam nejspíš nedošla. Ale nevadilo mu to. Oblékl jí jednu ze svých košil – sahala jí do půli stehen a starostlivě uložil pod deku.

"Jestli teď někam odejdeš, zabiju tě." Zamumlala ospale.

"To bys ani nemusela, protože bych noc bez tebe beztak stejně nepřežil."

Vklouzl k ní pod deku a ona se mu stulila do náruče.

"Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju." Vzdychla a usnula. Zavřel oči a hladil ji po zádech, vychutnávající si každé její nadechnutí.

            Následujících čtrnáct dnů strávila jako ve snu. Nedokázala říct, kde všude se milovali, ale měla pocit, že to snad bylo opravdu všude. Nedokázala si vysvětlit, proč nikdy nebyl personál tam, kde byli oni dva. Možná vždy jen decentně odešli, když je tam viděli vpadnout. To, co zažívala jí přišlo naprosto neuvěřitelné. Bylo jí jedno, jestli je Michael slavný nebo ne. Zbožňovala ho každou částečkou sebe sama. Jeho smích, jeho slzy, když ho něco dojalo nebo když mluvil o své samotě. Jeho humor i jeho hravost. Milovala i jeho chyby a za tu krátkou dobu, co se znali zjistila, že jich má spoustu. Ostatně – jako ona, jako kdokoliv jiný na světě. Jenže ráj čtrnácti dnů skončil příliš brzo. Ona se musela vrátit do práce a Michael se chystal na cestu do Ruska. Když se loučili před nemocnicí, měla co dělat, aby se nerozbrečela. Držel ji za ruku a jí přišlo, že se tváří skoro lhostejně.

"Uteče to rychle, neboj. Co budeš dělat, až pojedu na tour?"

"Tři měsíce rozhodně rychle neutečou a na tour raději nemyslím." Trucovala.

Michael si povzdechl. "Já se své práce nevzdám."

"Chce to po tobě někdo?"

Rychle vyběhla z auta, aniž by se ohlédla. Setřela si z tváře slzu. Už teď jí chyběl.