Pláž - Pátá kapitola
25. listopad 2010 | 07.54 |
Hned před vchodem potkala Becky, která popotahovala z cigarety.
"No páni, co se ti stalo?"
"Dej mi, prosím, cigáro nebo se zbláznim."
Moc nekouřila, prakticky vůbec, ale právě měla na tu cigaretu neskutečnou chuť. Kamarádka
jí ochotně podala krabičku i se zapalovačem. Jakmile vtáhla kouř do plic cítila se o něco lépe.
"A teď povídej. Kdes byla? Proč sis tak najednou vzala dovolenou? A proč brečíš?"
"Řekněme prostě, že jsem byla u nejúžasnějšího chlapa na světě, který je současně i nejvíc
zaměstnaným chlapem a odjel mi na tři měsíce do Ruska a bůhví kam ještě."
"To byl ten v limuzíně?"
Přikývla.
"Ach Claire, hlavně mi neříkej, že na něj budeš čekat, a že se pro něj budeš trápit."
"Nevíš o čem mluvíš, Beck. Kdybys věděla o koho jde..."
"No a o koho jde?"
"Nemůžu ti to říct. Nejde to."
Dokouřili. Společně sešli do šatny.
"Víš," otočila se na ni černovláska v podprsence. "chlapi dokážou ženskou zničit. Je blbost
doufat, že bude tři měsíce někde v tahu a nevšimne si žádný jiný. Obzvláště, jestli je to někdo
slavnej. Ty tady na něj budeš čekat jako blbá a on to ví. Jestli chceš, můžeš se mnou chodit
na tahy. Co jsi k nám nastoupila, neviděla jsem tě pořádně bavit se. Myslím, že je na čase to
změnit."
Nejdřív se jí ten nápad nelíbil. Ale po první party změnila názor. Všude blikala jasná
světla a po několika panácích a jedné tabletě extáze ztratila pojem o veškerém širém světě.
Tančila jako šílená, svíjela se do rytmu hudby, která vlastně ani hudbou nebyla, jen jakousi
směsicí zvuků. Nakonec skončila v Beckyně bytě, a když se k ní v posteli opilá Becky
přitiskla, vůbec neprotestovala.
Kdyby se jí někdo zeptal, co dělala předchozí měsíc, nedokázala to říct. Její život se
slil do práce a divokých večírků. S Becky se staly nerozlučnou dvojicí. Pracovaly ve stejné
směně, proto měly i stejně volno. Nakonec se jí Claire svěřila odkud má ty jizvy i s kým
chodí. Myslela, že ji informace o Michaelovi vyrazí dech, ale jen pokrčila rameny.
"Není to dobrá volba, kočko." Řekla jen. Mnohem víc jí sebrala informace o jejích
podřezaných žilách. O Michaelovi celý měsíc neslyšela. Nečetla noviny, nezapínala televizi a
protože po pařbách končila s Becky v Beckyně posteli, rozhodně nebyla na telefonu.
V půlce druhého měsíce šla kolem novinového stánku a praštila jí do očí obrovská
Michaelova fotografie. Zastavila se a pohlédla na noviny.
"Michael Jackson má novou dívku!" hlásal tučný titulek. V rychlosti strhla noviny ze stojanu.
Téměř okamžitě se na ni vrhl prodavač a hlasitě ji seřval.
Omluvila se mu, vtiskla mu do
ruky deset dolarů a rychle s hlavou zabořenou do novin odkráčela. Nemohla tomu uvěřit.
Celá dvoustrana novin byla potištěná fotkami Michaela a nějaké blondýnky. Fotky jak se k ní
sklání, jak ji drží za ruku, jak mají hlavy přitisknuté k sobě. Zatmělo se jí před očima a musela
si sednout. Pak noviny kousek po kousku nenávistně roztrhala. S každým trhnutím papíru se
proti němu zatvrzovala. Nečetla ten článek. Fotky stačily. Nenáviděla ho za to, co jí udělal.
Připadala si zneužitá. Kdyby se k ní alespoň nechoval tak zamilovaně, uměla by si s tím
poradit. A nenáviděla sebe, že se od něj nechala takhle pobláznit. Že ho nechala přesvědčit jí
věřit mu. Pak se vrátila do svého bytu, sbalila si pár tašek, vypověděla smlouvu domácímu a
nadobro se odstěhovala k Becky.
Vystoupil z letadla do slunného Kalifornského slunce a měl chuť do něčeho praštit.
Všichni se mu raději klidili z cesty, když viděli, jak z jeho očí šlehají blesky. Takového ho
neznali a šel z něj strach. Celé tři měsíce se mu Claire nenamáhala ozvat. Nebrala telefony,
vždy, když volal do práce, tak mu řekli, že tam není. Vycítil, že se mu vyhýbá, ale netušil
proč. Stavil se za ní v bytě, kde zjistil, že byt je už nějakou dobu prázdný. Odjel domů, kde se
zamkl ve svém pokoji a nechtěl k sobě nikoho pustit. Nakonec se ozvalo bušení na dveře,
které otřásalo celým pokojem.
"Michaeli Jacksone, jestli okamžitě neotevřeš ty zatracený dveře, přísahám, že si najdu
způsob jak je otevřít."
Neochotně se zvedl z postele, došoural se otevřít dveře, kde stála jeho sestra Janet.
"No konečně."
Pevně ho objala. "Volal mi tvůj asistent, že už dva dny trčíš zavřený v pokoji a odmítáš
k sobě kohokoliv pustit."
Poslední věta zněla vyčítavě.
"Copak se ti stalo, bráško?"
Sedli si spolu na postel a Michael jí všechno vyprávěl. Janet ho objímala kolem ramen a čím
víc Mike mluvil, tím víc mu Claire chyběla.
"Nejspíš tě jen využila."
"Nevím jak. Očividně nikomu nic o našem vztahu neřekla. Nedal jsem jí žádné peníze. Nedal
jsem jí prakticky vůbec nic. Nevím, jak by mne mohla využít."
"Zapomeň na ní, Miku."
"Nejde to."
"Musí to jít. Jestli tě to tak moc žere, vydej se za ní do práce. I kdybys měl uplatit doktory,
vyzískej její seznam služeb a nedej se odbýt, dokud ti nevysvětlí, proč se na tebe vykašlala. A
pak na ni zapomeň."
Věděl, že zapomenout nedokáže, ale Janet měla rozhodně dobrý nápad. Vydal se
s ochrankou za zády do nemocnice....
Zazvonil na bzučák u velkých dveří s nápisem ARO. Chvíli se nic nedělo, ale pak se dveře
otevřely a před ním stála malá černovláska, kterou už jednou s Claire viděl.
"Přejete si?"
"Chtěl bych mluvit s Claire."
"Není tu."
Jenže on ji právě zahlédl projít na chodbě. Odstrčil dívku a narval se dovnitř.
"No počkejte. Sem nesmíte!"
Stál v malém předpokoji a před sebou viděl dlouhou chodbu lemovanou prosklenými dveřmi,
za kterými leželi pacienti napojení na přístroje.
"Claire!" zakřičel. Otočila se a spatřilo. A s ním i zbytek jejích kolegyň. Začaly se
nebezpečně srocovat a zírat na slavného zpěváka, proto k němu raději rychle doběhla a
dostrkala ho na chodbu, Když se za nimi dveře ARA zavřely, osaměli.
"Co tady děláš?" sykla.
"Chci vysvětlení."
"Ty chceš vysvětlení? Ty? Po tom, co jsi provedl? Co bych ti já měla vysvětlovat?"
"Počkej, počkej, zpomal. Co jsem, sakra, provedl?"
"Viděla jsem tvoje fotky v novinách. S ní!"
Zalovil v paměti, o kom může mluvit, ale vůbec nikdo ho nenapadl.
"Já vůbec nevím, o kom mluvíš."
"Malá, tlustá, šeredná blondýna s umaštěnými vlasy."
Chtěl se začít smát jejímu přirovnání dívky, která rozhodně nebyla tlustá a umaštěných vlasů
si nevšiml, jenže když viděl, jak Claire šlehali z očí blesky, rychle si to rozmyslel.
"Proboha, tahle holka je o hodně mladší než já. Dělá asistentku mému manažerovi. Jsme dobří
přátelé."
"Ty fotky vypadaly jinak."
Vzal její hlavu do dlaní a podíval se jí z blízka do očí: "Claire, lásko, prosím, věř mi. Nemám
zapotřebí užívat si s někým jiným. Strašně moc si mi chyběla a... proboha, co se ti stalo?"
Už při prvním pohledu mu na ní přišlo něco zvláštního, ale až nyní si uvědomil, že jsou to
nafialovělé kruhy pod očima a vystupující lícní kosti z vyhublé tváře.
"Nevím o čem mluvíš?"
"Vypadáš jak smrtka."
"Asi jsem to včera přehnala s nočním životem."
‚Tohle budu řešit později,‘ pomyslel si a přitáhl ji k sobě. Nebránila se.
"Přísahám, že jsem tě nepodvedl. Věříš mi?"
Dívala se do jeho obrovských smutných očí a věděla, že by mi věřila, i kdyby prohlásil, že je
Země placatá. Přikývla a obtočila mu paže kolem krku a položila hlavu na rameno.
"Budu se muset vrátit."
"Počkám na tebe před nemocnicí, až budeš končit."
"Raději ne."
"Ne neberu jako odpověď."
Pokrčila rameny a odešla zpátky na oddělení. Teď to nebude řešit.
Co naprosto nečekala byla bouřlivá reakce Becky. Vletěla za Claire do boxu
k pacientovi a zavřela za sebou zašupovací dveře, které byly po většinu dne otevřené.
"Takže teď mu všechno sežereš a vrátíš se k němu?"
"Miluju ho." Bylo to prosté, ale byla to taky pravda.
"On tě zničí."
"Mám se zničit chlastem nebo Mikem? Vyjde to nastejno. Oboje bolí. U Michaela bolí už
jeho samotná přítomnost a u alkoholu jsou bolavá rána a někdy i celé dny. Co tě žere, Beck?"
"Že budeš zase jako dřív nepřístupná. Nebudeš s nikým mluvit a veškeré své volno strávíš
s ním."
"To těžko. Určitě tu bude zase jen pár dnů, a pak zmizí daleko ode mne. Neboj se, stěhovat se
od tebe nehodlám. Slibuju."
Nelhal. Limuzína opravdu čekala před vchodem. Tentokrát se nikam nehnala. Nechala
se okukovat od přihlížejícího davu a klidně nastoupila k Michaelovi do auta.
"Dneska se žádné nadávky nekonají?"
"Nadávek mám už plné zuby. Zase jedeme do Neverlandu?"
"Kam jinam, zlato? Tam jsme v bezpečí před novináři. Myslím, že po tom našem dnešním
výstupu se o nás stejně brzy dozví. Tohle se neututlá."
Lekla se. Nedovedla si představit, jak by její život vypadal pod drobnohledem veřejnosti.
První, co v Neverlandu udělala bylo to, že skočila do bazénu. Oblečená, jen boty ze
sebe skopla. Bylo neskutečné horko a bazén vypadal lákavě. Ponořila se pod vodu a udělala
několik temp. Když se vynořila, seděl Michael na okraji bazénu a díval se na ni.
"Pojď taky, voda je báječná."
"Nemám plavky."
"Já taky ne. A všiml sis, že by mi to vadilo?"
"Oblečený do bazénu lézt nehodlám."
"Tak se svlékni."
Pohlédl na oblohu. Slunce už zapadlo a obloha začala tmavnout. To by mu možná nemuselo
ublížit. Nejdříve si zul boty a ponožky. Potom si svlékl triko. Netvářil se ale, že by hodlal
pokračovat.
"Tak co bude."
"Myslím, že se mi nechce předvádět ti tu striptýz."
"No jak chceš."
Popadla ho za ruku a stáhla k sobě do vody. Když vynořil hlavu nad hladinou, prskal vodu na
všechny strany. Připlavala až k němu a objala ho.
"Tak vidíš. Nakonec sis ty kalhoty stejně zmáchal."
Políbil ji. Jejich první polibek po měsících odloučení. Nečekal, že ho to zasáhne takovou
silou. Ani si nevšiml, že z ní sundal oblečení, a už vůbec nevěděl, kdy mu sundala kalhoty.
Jediné, co si plně uvědomoval byla její žádostivá blízkost. Vnikl do ní prudce a vášnivě.
Potlačovaná touha se mu rozlila celým tělem a zaplavila ho. Koutkem mysli si uvědomoval,
že je může někdo vidět, stačí, aby někdo z personálu vyšel z domu. Jenže nedokázal přestat.
Její zintenzivňující se sténání ho víc a víc vzrušovalo.
Když dosáhl vyvrcholení pevně ji k sobě tiskl, až myslela, že ji rozmačká. Třásla se po celém
těle.
"Tak moc si mi chyběl. Bože, tak moc." Šeptala mu poslouchající jeho zběsilý tlukot srdce.
Všiml si, jak jí začala promodrávat kůže.
"Je ti zima."
"To nic není."
"Půjdeme do domu, usušíme se."
Neochotně se od něj odlepila a kousek odplavala posbírat své plovoucí oblečení.
Když ráno otevřela oči první co spatřila byl Michael. Mračil se a prohlížel si nějaké
fotky. Zvědavě nakoukla, co si prohlíží a v tu chvíli by se v ní krve nedořezal. Zapomněla si
v tašce fotky, které měla původně dát včera Becky. Byly to fotky z několika večírků. Na dost
z nich bylo vidět, jak moc je opilá a zdrogovaná. Nejhorší byly ovšem ty, na kterých se
polonahá líbila s Beck.
"Ráno jsem šel do koupelny a zakopl o tvou tašku. Tohle na mne vypadlo. Rozhodně si tu
nezahálela, jen co je pravda."
Jeho hlas byl odměřený a mrazivý. Nevěděla, co říct. Na tohle neexistovala žádná výmluva,
žádné vysvětlení. Tiše vstala a začala se oblékat. Natáhla ruku: "Vrátíš mi je?"
"Proč si to udělala?"
"Nevím. Bylo to... osvobozující."
"Osvobozující od čeho? Krucinál, Claire. Nechtěl jsem po tobě přece nic složitého. Jen abys
na mne počkala tři měsíce. Jen tři měsíce. Nepřijde mi to jako moc dlouhá doba na to, aby ses
musela osvobozovat."
Sesunula se na podlahu a rozbrečela se jako malá holka.
"Nic nevíš. Můj život měl skončit tam na tý blbý pláži. Mělo to tak být. Když tě dohání
přízraky minulosti tak moc, že nemůžeš v noci spát neexistuje lepší lék. A Becky byla poblíž,
když si tu nebyl. Nedokážeš si představit, jak moc fajn je opít se a zapomenout na všechno
kolem tebe."
Klekl si k ní a vzal její ruce do svých. "Kvůli tomu ale přece není nutné dělat tohle. Víš co jsi
provedla? Všechno si mohla zničit. Sebe si mohla zničit."
"Neboj se, už mne nikdy neuvidíš."
"Chceš teď zbaběle utéct?"
"Co jiného mi zbývá."
"Zůstaň." Díval se na ni s naléhavou žádostí. Něco se v ní zlomilo. Bylo to jako propadat se
do temnoty. To všechno jen kvůli hloupému přešlapu. Kvůli její hlouposti. Všechno špatné
bylo vždycky kvůli její hlouposti. Objal ji. "To nějak vyřešíme. Všechno má své řešení. Ale
teď neodcházej."
Přikývla.
Políbila hluboce spícího Mika na nehybné rty. Vtiskla si každý detail jeho obličeje do
paměti. Plakala. Nedokázala si pomoci, ale tolik jí to bylo všechno líto. Postavila tlustý dopis
na noční stolek. Tentokrát si vše dobře promyslela, tentokrát chybu neudělá. Vykradla se do
noci.
Moderované komentáře
| RE: Pláž - Pátá kapitola | laneey | 26. 11. 2010 - 00:42 |
| RE: Pláž - Pátá kapitola | talanka | 26. 11. 2010 - 07:19 |
| RE: Pláž - Pátá kapitola | alča | 27. 11. 2010 - 16:42 |
| RE: Pláž - Pátá kapitola | lenka♫♪ | 30. 11. 2010 - 21:48 |
| RE: Pláž - Pátá kapitola | talanka | 01. 12. 2010 - 07:09 |