Pláž - Šestá kapitola
26. listopad 2010 | 07.46 |
Michael ve spánku zašátral vedle sebe rukou. Když nahmatal jen studené prostěradlo,
probudil se. Claire vedle něj neležela. Lehce zvedl hlavu, aby se podíval, jestli se svítil
v koupelně, ale když viděl všude tmu, zmocnilo se ho neblahé tušení. Rozsvítil lampičku na
nočním stolku a přitom zavadil rukou o obálku. Vzal do ruky dopis a jediným pohybem ho
roztrhl. Přečetl si první větu a měl pocit, jakoby dostal studenou sprchu. Musel si jí přečíst
znovu, aby se ujistil, jestli opravdu četl správně. Pak četl dál a po tváři mu tekly slzy. "Miku,
ať chceš udělat cokoliv, nezkoušej to, nemá to cenu," začínal dopis. "Nezlob se na mne.
Miluji tě z celého srdce, ale musí to takhle být." Poslední větu dopisu už skoro přes slzy
nemohl přečíst. Pak se vrhl k telefonu a začal obvolávat všechny nemocnice v blízkém a
širším okolí. Když v žádné z nich o Claire neslyšeli, začal s husí kůží po těle obvolávat
márnice...
Opustila brány Neverlandu v slzách a s tmou v duši. Už nevěděla, jak má pokračovat
dál a jediné její přání bylo skončit to všechno. Před vším utéct. Možná zbabělé, ale účinné.
V slzách doběhla ke svému bytu. Trvalo jí to skoro celou noc. Zadýchaná hledala klíče a
modlila se, aby Becky nebyla doma. Oddechla si, když se před ní otevřel prázdný byt. Rychle
přeběhla ke skříni, kde si schovávala svoji poslední záchranu. Tušila, že tahle chvíle jednou
přijde. Zašátrala v útrobách skříně a vytáhla odtamtud malou lahvičku se žlutým štítkem –
inzulín. Sevřela ji v prstech – příjemně zachladila v dlani. Rychle se chystala opustit byt, když
se dveře otevřely a Claire se dívala přímo do Beckyniny tváře.
"Copak? Ten tvůj Wacko Jacko tě vykop?"
"Není to žádný Wacko Jacko a nevykop mě."
"Tak co tu děláš?"
"Jen jsem si přišla pro nějaké věci."
Začínala být zoufalá. Přece si to nenechá podruhé překazit. Pokusila se kolem Becky
proběhnout, ale ta jí zastoupila cestu.
"Co ti proved?"
"Nic. Je to ten nejlaskavější a nejúžasnější člověk na světě, tak si to prosím pamatuj."
Becky zúžila své černé oči:
"Pro co sis teda přišla?"
"Jen pro nějaké oblečení."
"A proč teda nemáš žádnou tašku?"
Claire zpanikařila a snažila se protlačit do dveří: "Pusť mě, krucinál!"
Becky jí ale chytila zápěstí a pevně ho stiskla. Claire vykřikla bolestí a malá lahvička dopadla
s tupým žuchnutím na podlahu.
"Proboha... Řekni mi, že to není pravda."
Namísto odpovědi se Claire sesunula na podlahu a rozplakala se.
"Já už prostě nemůžu.
Nechci tu být. Nebudu. Nebudu."
Přítelkyně k ní poklekla a objala ji. Zprvu se bránila, ale nakonec se podvolila a rozplakala se
ještě víc.
Nejdříve ji nechávala vyplakat, ale pak se začala ptát.
"Tak co ti provedl?"
"Neprovedl nic. To já, já jsem provedla. Ach, Beck, on našel ty fotky, co jsem ti měla ráno
dát. Zapomněla jsem na to a vysypaly se mi z tašky. Je na nich všechno, všechno. A on...
zlobil se, strašně moc jsem mu ublížila. Ale nevyhodil mne. Nedokázala bych se mu dívat do
očí. Být s ním s vědomím, že mne zatracuje. Nemá to smysl. Měla jsem chcípnout tam na tý
pláži. Tohle je jen umělé prodlužování mojí existence."
"Ty si tak neskutečně pitomá! Jinej by tě za to ztřískal, ale tenhle ne a ty od něj utečeš. A ještě
se hodláš zlikvidovat. Vrať se do Neverlandu a tvař se, že se nic nestalo."
"Nechala jsem tam dopis. A i kdyby ne. Nemohla bych se vrátit. Nemohla bych se mu podívat
do očí. A bez něj taky žít nebudu."
"Tím, že se zabiješ vůbec nic nevyřešíš..."
Jenže Claire už zase plakala. Nedokázala přestat.
Nakonec ji Becky vytáhla na nohy, sestrkala z bytu ven a táhla po setmělé ulici. Claire se
neptala, kam ji vleče. Bylo jí už všechno jedno. Neprotestovala, když Beck vtiskla nějakému
chlapíkovi stodolarovku do ruky a dostala za to malý balíček. Lhostejně se dívala, jak jí cosi
vpravuje do žíly. A to bylo to poslední, co si pamatovala...
"Pane Jacksone, nezlobte se, ale před bránou stojí nějaké dvě dívky. Jedna je očividně
něčím sjetá, ale nedají se odbýt. Mám na ně zavolat policii?"
Muž si připadal zvláštně, když mluvil se zavřenými dveřmi. Chvíli čekal, jestli uslyší
nějaký pohyb. Nakonec se dveře otevřely. Pohled na jeho šéfa bez make-upu, s červenýma
opuchlýma očima ho znejistěl, ale nedal na sobě nic znát.
"Zajdu tam sám, Marcku."
"Ale pane, co když vám něco udělají a..."
Zarazil ho jediným pohybem ruky a sešel dolů po schodech. Samozřejmě Claire nikde
nenašel. Nespíš si zalezla někam, kde ji tentokrát nikdo nenajde. Teď už je asi někde mrtvá
a pak nějaký kolemjdoucí najde její chladné tělo a... A pak co? Nedokázal si představit,
jak vyplní to prázdné místo, které v něm nechala. I když ten její dopis četl znovu a znovu
nedokázal pochopit, proč to udělala, i když se to očividně snažila vysvětlit. Byl to tlustý
dopis. Psala o svém dětství. O zneužívání od jejího bratrance, o životě v ghettu, o ranách od
starších sourozenců, od ponižování od otce. Strašné řádky. Jenže myslel, že těch posledních
pár měsíců jí ukázal, jak život může být krásný. V podobných úvahách došel až k bráně.
Nevadilo mu, že se na něj ty fanynky nejspíš vrhnou a vyrvou mu všechny vlasy z hlavy.
Jestli mohl teď někomu pomoci, udělá to rád. Otevřel bránu a cítil, že se mu zatočila hlava.
Přímo před ním stála černovlasá dívka, která líbala jeho přítelkyni na fotkách a podpírala
Claire, která měla apatický pohled a očividně nevnímala nic kolem sebe.
"Cos jí provedla?!" osopil se na ni a vrhl se ke Claire.
"Já? Cos jí proved ty! Nemohla jsem s ní nic zmoct. Koupila jsem trochu heroinu a píchla
sem jí ho, abych jí sem vůbec dostala."
"Píchlas jí drogu? Jen tak? Co kdybys jí zabila?"
"Budeš tu žvanit nebo ji vezmeš dovnitř, než se probere?"
Přešel její drzou poznámku a vzal Claire do náruče.
"Ach Miku," zamumlala, aniž by tušila, kdo ji nese. Becky je následovala do domu a
ignorovala popuzené pohledy, které Michael vrhal jejím směrem. Starostlivě ji uložil do
postele, přikryl dekou a přitáhl si k ní židli.
"Bráško, to bys nevěřil, co se mi zdálo," zasmála se s pohledem upřeným ke stropu.
"A teď chci slyšet, co se stalo," obrátil se na Becky.
"Našla jsem ji totálně na dně. Měla v ruce lahvičku plnou inzulínu a zrovna se šla nejspíš
někam zabít. Zhroutila se. Prý nemůže žít s tebou ani bez tebe. Nevěděla jsem co s ní, takže
dostala trošku drogy, a pak se nechala celkem povolně odvézt až sem. Kdyby ses jí nehrabal
ve věcech, nemuselo se nic z toho stát."
"Nikde jsem se jí nehrabal!" Cítil, jak v něm doutná vztek. "Jak se vůbec opovažuješ mne
z něčeho vinit? Pokud vím, bylas to ty, kdo jí do všeho zatáhl. Nejspíš si jí nakukala, jak jsem
k ničemu, jak jí stejně opustím, co?"
Becky se chystala něco naštvaně odpovědět, když začala Claire křičet. Droga začala opouštět
její organismus a dostavily se halucinace. A podle jejího křiku rozhodně neviděla nic
pěkného. Michael přelezl k ní do postele a vzal ji do náruče.
"No tak, miláčku. Lásko. Jsem u tebe. Bude to dobré. Slyšíš, dobré."
Houpal s ní jako s malým dítětem a konejšivě k ní promlouval. Broukal jí tiše nějaké
jednoduché melodie, které ho napadaly a zdálo se, že to alespoň trochu zabralo. Nakonec
usnula neklidným spánkem. Becky po chvíli zjistila, že tam už není potřeba a potichu se
vykradla z Neverlandu pryč...
Moderované komentáře
| RE: Pláž - Šestá kapitola | alča | 27. 11. 2010 - 16:50 |
| RE: Pláž - Šestá kapitola | lenka♫♪ | 30. 11. 2010 - 21:58 |
| RE: Pláž - Šestá kapitola | talanka | 01. 12. 2010 - 07:22 |