Pláž - Sedmá kapitola
29. listopad 2010 | 15.30 |
Otevřela oči a hleděla na důvěrně známý dřevěný strop. Nechápala to. Zdálo se jí snad
všechno? Chtěla se otočit, ale zjistila, že leží v pevném objetí oblečeného Michaela. I přes to,
jak bídně se cítila, radostně se jí zatetelilo u srdce. Vypadal sladce, když spal. Pokusila se mu
vykroutit z náruče, ale držel ji příliš pevně. Povzdechla si, přitiskla se k němu ještě víc a
čekala až se vzbudí. Tiše plakala...
Probudil se a cítil, že má promáčenou košili. Claire spala. Podle mokrých tváří vytušil,
že jí ještě před chvílí tekly slzy. Jemně jí políbil.
"Claire, vstávej,"
Otevřela oči. Bylo vidět, že se cítí provinile a měl podezření, že při první příležitosti zase
uteče.
"Kde jsem se tu vzala?"
"Tvoje kamarádka tě přivedla. Zfetovanou."
Položila si ruku na čelo a snažila si vybavit podrobnosti předešlé noci. Při té příležitosti si
uvědomila, jak strašně moc jí bolí hlava.
"Utekla si ode mne." Připomněl jí Mike. "Napsala si dopis na rozloučenou a odešla ses zabít.
Zase."
Tlumeně zaúpěla. Čím dál tím lépe. Nejistě se vymanila z jeho náruče.
"Kam si myslíš, že jdeš?"
"Nezlob se, Miku, ale já fakt nemůžu. Nejde to. Nedokážu se ti po tom všem podívat do očí
a nevidět tam výčitky. Pokazila jsem spoustu věcí. Při těch slovech šla směrem ke dveřím
a snažila se nezapotácet. Něž mrkla, dvěma skoky byl u ní a chytil ji za zápěstí. Díval se jí
zblízka do očí. Musela uhnout pohledem, protože věděla, že jeho pohledu nikdy neodolá.
"Nechápu, v čem tkví tvé přesvědčení, že tě nechám jen tak jít. Aby sis mohla někam zalézt a
tentokrát si podřezat ty žíly pořádně?
Cítila, že se jí do očí derou slzy, které se snažila usilovným mrkáním zaplašit.
"Lásko... Michaeli. Bude to tak nejlepší..."
"Nebude. Budeš pořád se mnou. Nezpustím tě z očí, dokud tě ty myšlenky nepřejdou."
"A pak?"
"Co pak? Pak nic. Stále budeme spolu."
"Ty si myslíš, že mi někdy dokážeš odpustit?"
"Odpustit co? Claire, jsme jen lidi. Chybujeme."
Objal ji a ona nevydržela a znovu mu zmáčela košili...
"Musíš si vyřídit pas. Chci, abys jezdila všude se mnou. Už tě nenechám samotnou. Ne
teď."
"Ale,"
Zvedl ruku: "Nechci slyšet žádná ale, nechci slyšet žádné výmluvy. Nespustím tě z očí."
Claire věděla, že by si měla chvilky s ním užívat. Být ráda, že to takhle dopadlo, ale
nedokázala to. Nedokázala se probrat z apatie, která ji celou zachvátila. Bylo to jako kdyby
byla ponořená do hluboké temné bažiny, obklopující celou její mysl.
Viděla, že to Michaela
trápí, jenže si nemohla pomoct. Seděla na gauči a prázdně zírala na zapnutou televizi. Kdyby
se jí někdo zeptal, co běží za program, nevěděla by. Michael si k ní sedl, přitáhl k sobě a
políbil do vlasů.
"Uvidíš kus světa. A zažiješ trochu popularity. Tohle si bulvár nenechá ujít."
"Ach ano. Taková třešnička na dortu," zavrčela, ale přitiskla se k němu víc. Zavřela oči, aby
mohla víc vnímat teplo, které z něj vycházelo.
Dva měsíce. Dva měsíce ji Mike opravdu tahal všude sebou. Claire si nějak takhle
představovala peklo. Kam se hnuli, měli za sebou bulvární tisk a fanoušky. Nevěděla, jestli
víc nenávidí novináře, kteří jí cpali mikrofon až do krku a snažili se na ní vyšťourat nějaké
pikantnosti (a co se nedozvěděli si vymysleli) nebo fanoušky, kteří "s láskou" rvali jejímu
milovanému kůži z těla a on je v tom ještě podporoval, podával si s nimi ruce a nechal se
objímat a olíbávat od všech ženských okolo. Žárlila na všechny. Žárlila a nemohla s tím nic
dělat. Mike je miloval všechny, byl tu pro všechny. Dost často jí opakoval, že se prostě musí
dělit, protože bez nich by nebyl nic. Zoufale toužila po klidu Neverlandu, kde byl jen její,
jenže to vypadalo, že se v nejbližší době klidu nedočká. Jedinou výhodu všechna ta hektičnost
měla – neměla čas pitvat se ve svých černých myšlenkách. Bylo to i zároveň vyčerpávající.
Vstávali brzy ráno, celý den byli na nohou a večer usnula Claire dřív, než se její hlava
dotknula polštáře. Michael ale nespal. Každý apartmán musel mít pracovnu, kam se po
večerech zavíral a psal. Alespoň to tvrdil on. Kdyby nebyla tak unavená, prázdné místo
v posteli jí vadí.
Výjimečně se večer přinutila neusnout. Sice cítila, jak se jí klíží víčka, ale chtěla ho
mít alespoň na chvilku pro sebe. Jenže jako na potvoru, jakoby to Mike vycítil, zavřel se
v pracovně a nevypadal, že by z ní hodlal vylézt. Claire si zapnula televizi a snažila se
pochytit děj pohyblivých obrázků. Nakonec zjistila, že se stejně soustředit nedokáže. Pohled jí
padl na tlusté jizvy na zápěstích. Zkoumavě se na ně zadívala. Pak vzala ze stolku malý nůž na
dopisy a zkusmo se šťouchla špičkou nože. Když se jí na kůži objevila kapička krve,
nadzvedla zkoumavě obočí.
"Co si sakra myslíš, že děláš?"
Leknutím jí vypadl nůž z ruky. Vůbec ho neslyšela přicházet. Teď nad ní stál a z očí mu
šlehaly plameny.
"Nudím se."
Věděla, že mluví jako trucovité dítě, ale nemohla si pomoci. Beztak – to on ji k téhle cestě
přinutil a teď si jí nevšímá.
"Vždycky, když se nudíš, tak do sebe řežeš?"
"To byl jen momentální nápad. Nic jsem si neudělala."
"Nelíbí se mi tvé momentální nápady."
Otočil se k odchodu.
"Buď se mnou, chvilku, prosím."
"Jsme spolu každý den."
"Ne, nejsme. Taháš mne sice vedle sebe, vodíš mne za ruku, ale jsi s fanoušky, jsi s novináři,
jsi se svým manažerem, ale se mnou nejsi."
"Nechovej se jako malá holka, Claire:"
"Prosím,"
Chvíli vypadal, že si najde nějaký důvod, proč s ní nezůstat v jedné místnosti, ale nakonec
k ní přisedl na pohovku. Přitáhla si ho zády k sobě, až se o ní lehce opíral a vymotala mu
gumičku z vlasů. Když se mu kudrnaté vlasy rozprostřeli po ramenou, jemně se jimi probírala
a vdechovala jejich jemnou vůni. Michael blaženě přivřel oči.
"Vyprávěj mi něco, prosím."
"Co bys chtěla vyprávět?"
Jeho tvář dostala po mnoha dnech uvolněný výraz.
"Nevím, cokoliv. Chtěla bych jen poslouchat tvůj hlas."
A tak se nechal výskat ve vlasech a mluvil. Mluvil o tom, co za poslední dva měsíce viděli a
co si o tom myslí. Nechala se unášet jeho klidným, melodickým hlasem a uvědomila si, jak
moc ho miluje. Rukama mu sjela na krk a pokračovala pod tričko. Pohladila ho po hrudi, ale
on její ruce rozhodně odstrčil.
"Ne."
Trochu se od ní odtáhl. Zírala ne něj a cítila, jak se jí do očí derou slzy.
"Ty už mne nemiluješ. Proč si mne tu vydržuješ?" snažila se, aby její hlas zněl pohrdlivě, ale
moc jí to přes polykání slz nešlo. Vyskočila a rozhodně se rozešla ke skříni, ze které začala
vyhazovat své věci. Když k ní zezadu přistoupil a objal ji, rozbrečela se doopravdy.
"Nech mne být. Slyšíš?" bušila do něj drobnými pěstmi a snažila se mu vykroutit. Nakonec,
když jen stál, držel ji a nic neříkal se přestala prát, postavila se a jen čekala.
"To tu budeme stát do rána?"
"Dokud budeš vyvádět, tak ano."
"Já vyvádím? Já? To ty? Od fanynek se necháváš ochmatávat, olíbávat, a se mnou ani
nemluvíš. Vždycky mne tu odložíš jako kus masa a zavřeš se do svý blbý pracovny. A když
se jeden večer laskavě uvolíš, že strávíš několik chvilek v mé společnosti, nesmím se tě ani
dotknout. Tak mi řekni, kdo vyvádí."
"Fanynky z toho vynech. Bez nich byl nebyl nic."
"No jistě. Tvoje uječené, praštěné fanynky spící na krabicích před hotelem."
"Ach bože, Claire, ty mne jednou zničíš."
Uraženě si odfrkla a měla chuť ho zadupat do země.
Přitiskl ji k sobě ignorující její odpor.
"Já jen chci, abys na mně přestala být závislá. Abych v budoucnu, když odjedu, nevymýšlela
blbosti. Aby sis zvykla, že být se mnou znamená i být beze mne."
"Když mne pustíš, tak se ti sen splní."
"Když tě pustím, tak utečeš a někde se zlikviduješ."
"Ach ano, to je to jediné, co ve mně vidíš, že? Jen praštěného sebevraha. Jenže tak to není."
"Nechceš mi tvrdit, že když ses balila, nemyslela si na to, jak někam zalezeš a zabiješ se?"
"Ne."
"Nevěřím ti."
"Nemusíš."
Rozhodil rukama. Využila toho a vyklouzla z jeho náruče. Popadla znovu svůj batoh a tázavě
se na něj podívala.
"Tak mi to dokaž. Ukaž, jak si silná, a že se o tebe nemusím bát."
Za nic na světě mu to nepřiznala, ale ranilo ji to. Prakticky ji od sebe vyháněl. A na to,
aby mu přiznala, že se toho světa za dveřmi, světa bez něj děsí. Jenže hrdost je hrdost. A
tak naházela několik věcí do batohu a rozhodně vyrazila ke dveřím, i když cítila, jak se jí
podlamují nohy a všechno vidí jako v mlze.
"Počkej."
S nadějí se otočila. Přišel až k ní a políbil ji, jak už dlouho ne. Dlouze a něžně.
"Slib, že se mi každý den ozveš."
Bodnutí zklamání. Šťastný konec se nekoná.
Pokrčila rameny. "Pokud tam bude telefon..."
Popadl ji za zápěstí a silně stiskl. Pokaždé ji udivilo, jaká se, v drobné postavě skrývá síla.
"Jestli se mi jeden jediný den neozveš, pošlu za tebou Teddyho a ten pročeše každý kousek
Ameriky, aby tě našel."
Tvář se jí zkřivila znechucením "Teddyho ne."
"Tak vidíš. Máš dobrý důvod se mi hlásit."
Naposledy ji k sobě přitiskl "Dávej na sebe pozor." A vyšoupl ji na chodbu. Silný pocit
zklamání se mísil se strachem. Nervózně si stáhla kapuci přes hlavu a vyklouzla zadním
vchodem. Několik fanoušků s dychtivým výrazem ve tváři vzhlédlo, ale když viděli pouze
jakousi krčící se osobu, zklamaně zase usedli na chodník. Byla ráda, že ji nepoznali. Na její
vkus byla její tvář až moc známá.
Vyšla na chodník a tvář jí smáčelo několik kapek deště.
‚To to pěkně začíná‘ pomyslela si zachmuřeně. Pohlédla do oken hotelu a chvíli bojovala
s touhou vrátit se zpátky. Jenže věděla, že by se vrátit nemohla. Jednou ji poslal pryč a tak
půjde, aniž by věděla kam přesně. I když nejlepší bude vrátit se do Kalifornie. Zamířila rovně
ulicí a poohlížela se po nějakém bankomatu. Nepraktického Michaela ani nenapadlo, že přes
státy se cestuje za peníze. Nacházela se v Kansasu a do Kalifornie to bylo zatraceně daleko.
Pohled na její účet ji však moc nepotěšil. Mnoho peněz tam nezbylo. Rozhodně ne na letenku
a jídlo. Možná ani ne na autobus. Na jídlo ano. Zadívala se na mapu, která byla nalepená
vedle bankomatu a pohled jí padl na poměrně nedaleká přírodní park. Proč by vlastně měla
trčet v Kalifornii? Nikdy nebyla hodná a poslušná holka. Prozkoumala směr, a pak sebejistě
vykráčela na silnici a zvedla palec nahoru...
Moderované komentáře
| RE: Pláž - Sedmá kapitola | alča | 29. 11. 2010 - 18:25 |
| RE: Pláž - Sedmá kapitola | tcica* | 29. 11. 2010 - 21:06 |
| RE: Pláž - Sedmá kapitola | talanka | 30. 11. 2010 - 07:24 |
| RE: Pláž - Sedmá kapitola | lenka♫♪ | 30. 11. 2010 - 22:12 |
| RE: Pláž - Sedmá kapitola | talanka | 01. 12. 2010 - 07:29 |