Pláž - Devátá kapitola

Ráno se dostavilo s prudkým bolením hlavy, pocitem viny, kolik toho navykládala a šokem, proč, krucinál, leží na Lukově nahé hrudi, sama jen v podprsence. Snažila se vybavit poslední noční zážitky, než upadla do milosrdného bezvědomí. Ale krom toho, jak padla i v botách do postele a usnula si opravdu nic nepamatovala. Neváhala proto a nemilosrdně do Luka kopla.Na zem dopadl s hlasitým žuch a hlasitě zasténal. 
"Co to?"  
"Nelez mi do postele. Tohle je soukromá zóna, jasný?" 
Vyjeveně na ni koukal 
"Na týhle posteli je napsáno vstup zakázán! Ne, na mně je napsáno vstup zakázán. Ty bydlíš támhle! Přesně na opačné strašně chaty. Takže se tam koukej vrátit!" 
Někdo třikrát tlesknul: "Velmi působivé představení!" 
Překvapením otevřela pusu. U stolu stál Michael – i s ochrankou, ve tváři neutrální výraz. 
"Já... já myslím, že budu zvracet." A vyběhla rychle kolem Michaela ven.  
Sedla si na spadlý strom za srubem a snažila se uklidnit rozbouřený žaludek i ignorovat stále se stupňující bolest hlavy. 
"Jsi jenom v podprsence. Nastydneš se." 
Pokrčila popuzeně rameny. Jak to jen dělá, že ji vždycky přistihne v nějaké lechtivé situaci?  
Přehodil přes ni svůj kabát a přitiskl ji k sobě. 
"Vlezl ti do postele?" 
"Jo. Nejspíš když jsem spala." 
"A myslíš, že..." 
"Ne, to fakt ne, Miku. Nemyslím. Vím." 
Přesunula se mi na klín a políbila ho. Nebránil se. Naopak ji za šíji přitáhl blíž k sobě, zatímco jeho ruka hladila Claiřininy nahá záda.  
"Ah bože, tak moc si mi chyběl. Tak moc." 
"Ty mně taky. Proto jsem si pro tebe přijel. I když jsem nečekal, že tu najdu divoženku, která kope do polonahých chlapů a vyhání je od sebe z postele." 
Raději ho začala znovu líbat, aby nezabíhal do detailů. Kdo ví, co by ještě vymyslel. Až moc, sedíc mu stále na klíně, cítila, jak ho vzrušuje, než aby teď přestávala. Když mu ale začala rozepínat kalhoty, rozhodně ji zarazil. 
"Ne. Ty ses zbláznila. Vtom srubu je hromada lidí a každou chvíli někdo z nich může přijít." 
"Ale ne, nikdo nepřijde." 
Políbil ji na ucho. "Pojeď se mnou domů a dočkáš se." 
Rychle vyskočila: "Jdu se sbalit." 
Michael se rozesmál. 
Vevnitř už všichni vstali a všichni vypadali tak nějak stejně pomačkaně a zeleně. Claire si byla jistá, že si dají od další pařby minimálně měsíc pokoj. Když spatřili Michaela, každý o krok ucouvnul. Všimla si, že lidi tohle při prvním setkáním dělají, ale za ten měsíc zapomněla, jak vtipné to je. Bodyguardi seděli nervózně u stolu a bylo vidět, že neví, co s rukama. Obzvláště věčně napruzený Wayne vůbec vypadal ve svém obleku nesvůj.

Když spatřil šéfa, viditelně se mu ulevilo. 
"Ehm... Balím se. Prázdniny skončily, očividně se musím vrátit domů." 
"Claire!" neušla jí skrytá hrozba v Michaelově hlasu. 
"No dobře. Musím a chci se vrátit domů." 
Zabaleno měla rychle. Moc si toho nepřivezla a přikoupila si jen pohorky a maskáče, které si nechala na sobě. Michael postával opodál a nikdo se k němu neodvážil přiblížit. Bylo zvláštní pozorovat, jak na její, jinak sebevědomé, přátele působí jeho hvězda. Ona sama byla zvyklá a vzhledem k okolnostem, k jakým se setkali si tuhle fázi neprožila. Ale nyní si uvědomovala, jaké měla vlastně štěstí, že se dala dohromady s někým takovým. Neuvěřitelné. Všechny postupně pevně objala. Luka políbila na tvář "A dávej si pozor, komu lezeš do postele." 
Pobaveně se zašklebil a laškovně jí plácnul po zadku. Michael to nekomentoval, ale zlobně mu blýsklo v očích.  
"Tady máš adresu a napiš mi někdy, jasný? Nechci se o tobě dozvídat jen z novin. A přidej občas nějakou podrobnost." 
"Neboj se, Rose. Napíšu." 
Rychle se otočila, chytla Michaela za ruku a táhla ho ven. Bála se, že ještě chvilku a bude brečet. Zvláštní, jak se dokáže člověk za jeden měsíc sblížit. 
"Můžeš mi říct, čí byl tohle nápad?" 
Zírala s otevřenou pusou na limuzínu přistavěnou kousek níž od srubu. Nesla jasné známky poškození, jak se prodírala poměrně náročným terénem. 
"Každý sem jede jeapem, jen mistr Jackson musí přijet limuzínou. Michaele, proč sis nevzal rovnou autobus?" 
"Správce parku nám ukázal cestu ke srubu, ale o vhodném autu nic neříkal. Přitom jasně viděl, že máme limuzínu." 
Se zaúpěním vlezla dovnitř a natáhla se na sedačku. To bylo Stevovi podobné.  Bylo jí jasné, že se musel nesmírně bavit, když posílal megastar limuzínou do divočiny.  
Cesta z lesa byla příšerná. Při každém poskočení na výmolu měla pocit, že se jí hlava rozskočí na několik kusů. A pohled na zachmuřený Waynův obličej jí moc zrovna nepomáhal. Choulila se proto Michaelovi do náruče a snažila se neúpět. 
Michael nemluvil a jen ji hladil po vlasech. Nakonec, když vyjeli z lesa se jí podařilo usnout.  
"zlatíčko, vstávej, jsme v Neverlandu." 
"Ještě ne..." a pokusila se otočit na druhý bok, jenže namísto pohodlné postele jí čekalo jen prázdno a následně tvrdá podlaha, na kterou se zřítila. Michaelovi, místo toho, aby ji zachraňoval to naopak přišlo neskutečně vtipné a jen se smál. 
"Náramně k smíchu," mručela a třela si při vystupování naražený bok. Všimla si fotografů, kteří stáli před bránou a snažili se na tu dálku svým hledáčkem něco zachytit. Byla klidná. Moc dobře věděla, že na tuhle vzdálenost vidí jen několik postav a těžko by mohli určit, jestli některá z nich je ženská. Rychle zašla do domu. 
S úlevou se zhroutila na postel. Roztáhla ruce i nohy a užívala si voňavého povlečení i měkké matrace. Chtěla si zajít do sprchy, ale byla tak utahaná, že se nedonutila zvednou a znovu usnula. 
"Claire. Ty pořád spíš!" 
Ospale mžourala do Michaelovi tváře "Nedovedeš si představit, jak je život v divočině náročný. Každý den utíkáš před rozzuřenými medvědy. A nedovedeš si představit, jak umí být krvelačné veverky. Bestie zrzavé to jsou." 
"No, já si spíš myslím, že si včera pěkně přebrala." 
Připlácla si ruku na čelo "Chlast nechci alespoň týden vidět." 
"Neměla by si spíš říct, že ho nechceš vidět už nikdy." 
"Nebudu tvrdit něco, co nemůžu splnit." 
Myslela to jako vtip, ale Michael se tvářil zvláštně. Nepřístupně a naštvaně. 
"Krucinál, nebuď tak úzkoprsý. Není nic špatnýho občas se opít, užít si. Nemůžu za to, že jsi vyrůstal jinak než já. U nás se dává dětem rum už do mlíka, aby rychle přivykly životu v ghettu." 
"Vidíš. To je přesně ono. Dětěm alkohol do mléka. Je to špatné, pochop to. Zamlžuje tvůj úsudek, Claire. Pak se chováš nepředloženě. A pak ti taky lezou chlapi do postele. Není to správné. Neměla bys pít vůbec." 
"Hele, vlezl tam, když jsem spala. Nemůžu za to." 
"Kdybys nebyla opilá, všimla by sis toho." 
"Ale to nevíš. Když spím, tak prostě spím." Teď už křičela. Nechápala, proč jí zrovna teď vyčítá, že se občas napije. Byla mladá a měla nárok řádit. 
"Nemusíš řvát. Slyším dobře." 
"Fajn, taky nemusím mluvit vůbec." zvedla se, odešla do sprchy a uraženě za sebou zabouchla dveře. A pak se zhroutila na podlahu. Nebyla ve stavu, v kterém by mohla zvládat hádky. A odjakživa nesnášela, když na ní někdo zvedal hlas a něco jí vyčítal. Dala si hlavu na kolena a rozbrečela se jako malá holka. Přála si být zpátky v přírodě, kde člověk neměl na zbytečné tlachání čas. A když už, nikdo nic neřešil. A tak tam seděla, schoulená pod mramorovým umyvadlem a fňukala.  
"Omlouvám se. Nechtěl jsem být na tebe zlý." 
'Kruci, zapomněla jsem zapnout sprchu."  
Styděla se za svoje slzy. Věděla, že nejsou oprávněné a chtěla se prostě jen vybrečet, a pak, s úsměvem na tváři čelit Mikově směšným obviněným o její nadměrné konzumaci alkoholu." 
Objal ji. Pokusila se ho odstrčit, ale marně.  
"Promiň mi to, Claire. Asi jsem víc přepracovaný, než jsem myslel. Chybělas mi na cestách." 
Ušklíbla se, ale raději její přítomnost nekomentovala, protože se nechtěla znovu hádat.  
"Chtěla bych se vysprchovat. Prosím." 
Pustil ji a odešel. Nastavila nahé tělo proudům horké vody. Užívala si to. Po dlouhé době nerušená sprcha a vody mohla vyplácat kolik se jí zachtělo. Takové blaho. 
Vyšla ven zabalená do ručníku a drbala si mokré vlasy. Čekala Michaela, ale místo něj narazila na tlustého černocha, který seděl na posteli a tvářil se nepřístupně. Polekaně o několik kroků ucouvla. Šel z něj strach. 
"Kdo jste? A co chcete? Jak si vůbec dovolujete lízt mi do pokoje." 
"Tohle je, pokud vím, pokoj mého syna. A vzhledem k tomu, že beze mne by akorát tak dělal někde na pásu, můžu si tu chodit jak chci." 
Ucouvla o další krok a zvedl se jí vzteky žaludek. Tak tohle byl Joseph. Ten, který jejího Mika šikanoval. Mlátil, když se mu zdálo, že nepodává dokonalý výkon. Ten, který nejspíš zneužíval Michaelovi sestry. Ten, který stál za zrodem jeho neuvěřitelného úspěchu, ale i spousty nočních můr.  
"A co teda chcete?" 
"Seznámit se s dívkou, která ulovila mého syna, ale ještě mi ji nepředstavil, zato novináři je pěkně fotí, jak se naše hrdličky k sobě mají. Tedy, pokud opominu zprávy posledních dnů, že vás zabil. Omlouvám se, ale mrtvě zrovna nevypadáte." a olízl si rty. 
Claire zbledla. Bála se ho. Strašně moc se bála, že jí něco udělá. Přiblížil se k ní a ona instinktivně ucouvla. Zatvářil se rozezleně.  
"Není důvod se mne bát. Navykládali vám o mně něco? Není to pravda. Na děti musí být přísnost." 
"Claire, už jsi hotová?" Michael vstoupil do místnosti zrovna včas. Rychle k němu přiskočila a objala ho. Rychle se dovtípil co se děje, ale postavit se svému otci nikdy nedokázal. Alespoň ji k sobě přitiskl, aby jí dodal větší pocit bezpečí. 
"Kdo tě pustil dovnitř?" 
"To je mi uvítání." 
"Víš, že nechci, aby ses procházel po domě." 
"Pořád nechápu, co jsem ti udělal tak hrozného. Rozhlédni se kolem sebe. Tolik přepychu. Tolik peněz. A beze mne? Nebyl bys nic? Dřel by si v ocelárnách, měl by si kupu dětí a nikdo by o tobě nikdy neslyšel." 
"To uznávám. A ty to víš. Prosím. Jdi dolů do salonu, nech Claire obléknout se, a pak za tebou přijdem a popovídáme si v klidu, ano? Ale naše ložnice je soukromé místo. Prosím." 
Joseph na ně ještě chvíli zíral, ale nakonec se otočil a zavřel za sebou dveře. Oba si ulehčeně oddechli.  
"I když vím, že mi už nemůže ublížit, stále se ho bojím. Bláznivé, co?" 
Snažil se zlehčit situaci, protože viděl, jak je poblédlá. 
"Z toho člověka jde strach." 
"Já vím." políbil ji na čelo. "Ale nic si nedovolí. Už dávno ne. Neboj se." 
"Naše ložnice?" 
"No jistě. Jsi tu doma stejně jako já." 
Políbil ji. Cítila, jak pod jeho polibkem všechen strach odplouvá někam pryč. Pevněji se k němu přitiskla. 
"Nevím, co bych si bez tebe počala." 
Neodpověděl, protože věděl, že bez něj už by nebyla a to pomyšlení se mu vůbec nelíbilo.

Tak už se oblékni, než  staroušek Joe vymyslí zase nějakou nepředloženost."

Poslechla. Raději zvolila obyčejné džíny a vytahané tričko, aby ho nedráždila. Až moc dobře si pamatovala, jak ni mlsně koukal, když  byla jen v ručníku.

"Můžeme?" Michael stál už u dveří.

"Počkej ještě chvilku." 

Rychle se k němu přitočila a políbila ho.

"Miluju tě."

Usmál se a skousl si spodní  ret. Jemně ji popostrčil ke dveřím.