Elena Sawyer - Čtvrtá kapitola

Elena měla pravdu. Za pár dnů byla oblíbená u všech mužů, včetně důstojníků. Když si je kapitán po týdnu svolal na palubu, aby vyslovili své stanovisko, všichni do jednoho souhlasili. I ti největší rebelové. A tak vypluli s Elenou na palubě. Byla šťastná. Musela sice hodně spát a polykat odporné léky doktora Cliva. Ale prvně vyplula na širé moře. Prvně měla možnost vidět, jak skutečně reagují plachty na vítr, jak chutná námořnická strava. Pro Elenu byla lahodnější než sebelepší jídlo na pevnině.

            "Dneska povečeříme s důstojníky, Eleno"

"Jak si přeješ dědečku"

            Elena už seděla u stolu, když důstojníci vstoupili do kapitánovi kajuty. Byl tu první důstojník Bush, druhý důstojník Crow, třetí důstojník Smith a mladý podporučík Estes. A samozřejmě velitel vojáků Mathews, kterým se přezdívalo langusty. Estes se posadil naproti Eleně a zkoumavě se na ni díval rozzářenýma modrýma očima.

"Co na mě shledáváte tak zajímavého, pane Estesi?" zeptala se ho drze.

"Že už vypadáte mnohem lépe, slečno. Když jste prvně vstoupila na palubu, vypadala jste jako žebravá cikánka z doků."

"Varuji vás, pane Estesi! Nepovažujte se urážet mou vnučku!" zahřměl kapitán.

"Ne, dědečku. Pan Estes mi jistě chtěl vyseknout poklonu. Ale vzhledem k jeho mladí to byla poklona neohrabaná. Nesmíš se na něj pro to zlobit. Až bude starší a bude mít zkušenosti se vznešenou společností, jistě dovede složit i kompliment."

Všichni se vesele rozesmáli. Elena blýskla po mladíkovi drzým úsměvem. Estes lehce zčervenal. "Máte velice mrštný jazyk, slečno Sawyer."

Elena se napila vína a zatvářila se tajnůstkářsky "Já vím."

            Zábava notně pokročila. Všichni hojně pili, a tak nebylo divu, že u stolu začínaly létat nerůznější vtipy, anekdoty a písničky. Elenu z toho všeho rozbolela hlava. Vyšla na palubu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu. Došla až na záď, kde nahnula přes zábradlí a zadumaně pozorovala temnou vodní hladinu. Uslyšela kroky. Ohlédla se. Za ní stál podporučík Estes. Díval se na ni svýma vážnýma modrýma očima. Nic neříkala, jen se na něj dívala. Stála asi metr od něj, ale i na tu vzdálenost vnímala, jeho blízkost, teplo mladého těla. Přistoupil k ní a lehce ji pohladil po tváři. Nesměle ho objala kolem paží. Richard ji jemně políbil. Nejdříve se trochu lekla, ale pak se k němu pevně přitiskla a líbala ho, jakoby jí šlo o život. Byl to její první polibek. Ruce bloudily po svalnatém mužském těle. Ozvaly se kroky. Richard ji rychle pustil. Elena začala protestovat, ale přiložil jí ruku na ústa. Byl to kapitán, který se šel podívat, jestli je jeho vnučka v pořádku. Když  ho zahlédli, rychle od sebe odskočili. Uviděl je stát vedle sebe jako dva provinilce.

"Tak to ne!" rozkřikl se "Moje jediná vnučka nikdy nebude mít nic s námořníkem!"

"Ale proč ne?" V hlase jí zazněla vzpurnost

"Protože jsem řekl. Budeš mít solidního manžela a ne důstojníka na polovičním platu, který z tebe udělá pár měsíců po svatbě vdovu."

"Tak by to vůbec nebylo!"

"Moje milá Eleno. Už nejsi malé děvče, abys nevěděla, že ten kdo slouží na moři, má každý den velmi vysoké šance, že se z něj stane potrava pro ryby."

"Nemůžete mi přeci nakazovat co mám dělat. Nejsem váš majetek""

"To si sakra piš, že mě budeš poslouchat. Jestli totiž ne, nechám tě zavřít do spolehlivého dívčího internátu, kde ti tyhle nesmysly vytlučou z hlavy. Vy, pane Estesi – jak by se vám líbila degradace na lodníka? Varuji vás – nedotýkejte se mé vnučky!"

            Dalších pět měsíců na moři. Elena se dočista začlenila mezi posádku. Její vztah s Richardem se prohloubil. Za kapitánovými zády se scházeli. Milovala na něm všechno. Od špinavě plavých vlasů, vždy pečlivě svázané do copánku po jejich dlouhé rozpravy. Vždy pozorně poslouchal co mu říká. Byl neskutečně chytrý. Až si před ním někdy připadala jako hlupačka. Vždycky se tomu smál příjemným měkkým smíchem. Elena se uměla Richarda dotýkat tak, že sténal rozkoší. Tolik po sobě toužili, ale na lodi nebylo místo, kde by mohli uskutečnit své hříšné sny...

Konečně uviděli pevninu. A dokonce pevninu rodnou. Byl to Liverpool. Elena neviděla pevninu obvykle ráda – měla na ni spoustu nepěkných vzpomínek. I když nyní v jejích očích znamenala příslib – sladký příslib zakázaného ovoce...

"Na, tady máš pár guineí, tak se proběhni po městě." Podával kapitán Eleně váček s penězi. Od stolu je nevraživě pozoroval doktor Clive. Kapitána zbožňoval, ale jeho vnučku nenáviděl. "Ženská na lodi nemá co dělat" bručel vždy, když přišla na Elenu přišla řeč. Ale kapitán ho neposlouchal. Měl svou malou vnučku rád. A nyní Eleně radostí svítily oči. Ale ne proto, že dostala peníze a mohla lítat po obchodech. Byla již s Richardem domluvená. Znal Liverpool a tím znal i spoustu levných hostinců. Měl právo zůstat několik dní na břehu a hodlal toho náležitě využít. Půl dne po tom, co Elena opustila loď, i on vstoupil na pevninu. Nerozhlížel se a spěchal do špinavého hostince, v ještě špinavější uličce, s příhodným jménem "Krysí díra". Kypré hostinské hodil drobnou minci. Nekomentovala to. Byla na podobná dostaveníčka zvyklá. Vyšel nahoru po tmavém skřípajícím schodišti. Uvědomil si, že vlastně  vůbec netuší, v kterém pokoji by měla Elena být. Povzdechl si a začal zkusmo, bez klepání, otvírat dveře. V duchu si vynadal, že ho nenapadlo zeptat se hostinské, ale zpátky se už vracet nechtěl.  Nakonec našel ten správný pokoj. Seděla na posteli. Pokojík ozařovala jediná lampa a dodávala její tváři tajemný výraz. Vždy klidná Elena byla nyní nervózní a naprosto žensky se červenala. Richard se lehce usmál a rychle zabouchl dveře. Když se stále nehýbala, došel až k ní a lehce ji políbil na rty. Bylo na tom něco úžasně uvolňujícího, nemuset se před nikým skrývat a moci si vychutnat bez obav sílu toho polibku. Pevně ho objala kolem pasu, a když se k němu přitiskla boky, zasténal vzrušením. Ani jeden by nedokázal říct, jak se dostali na postel a kam se ztratilo z jejich těl veškeré oblečení. Konečně se mohli jeden druhého dotýkat, prozkoumávat svá těla polibky, splynout...

            "Miluji tě" zašeptala šťastně, když se blaženě vinula na jeho nahou hruď. Richard se usmál a lehce ji pocuchal ve vlasech. "Však já tebe taky, zlatíčko."

            Krásné okamžiky však mohly trvat jen chvíli. Elena se rychle oblékla – musela se vrátit na Renown...

            Dny lehce ubíhali jako vlny na mořské hladině. Od té doby, co  Renown kotvila v Liverpoolu se vztah Eleny a Richarda prohloubil. Toho si ovšem nemohl nevšimnout kapitán, který nebyl tak hloupý, aby mu nedošlo, v čem ta jejich náhlá náklonnost vězí. Možná si mladí milenci tak začali být jistí, že jejich láska přemůže a překoná všechny nástrahy, že již nebyli tak opatrní... Každopádně se v Sawyerově hlavě začal rodit zběsilý  plán...