Pláž - Jedenáctá kapitola
7. prosinec 2010 | 14.09 |
Samozřejmě, že zůstala trčet na letišti v Hearththrow. Sedla si vztekle na plastové
sedátko, ať si jí Wayne klidně někde najde, když už neumí přijet včas. Když uplynula hodina,
zvedla se, rozhodnutá dojet do Michaelova hotelu sama. Jenže před letištěm byl ohromný
dav, přes který se nedalo projít. Bylo vidět, že se ho policisté snaží rozehnat, ale marně. A
uprostřed davu stál Michael a klidně rozdával podpisy a úsměvy na všechny strany. Vztekle
se prorvala davem (riskujíc pár odřenin a vyrvaných vlasů), přímo k němu. S pobavením
konstatovala, že chtěl po ní Wayne skočit, když viděl, dle svého soudu, fanynku, která se
poměrně agresivně dere přímo k Michaelovi. Ale když ji poznal, uctivě se zase stáhl.
"Zbláznil ses? Co tě napadlo jezdit pro mne na letiště?"
Sykla mu do ucha. Až nyní si jí všiml. Rozzářil se: "Claire. Rád tě vidím."
A za obrovského řevu davu ji políbil. Když ji pustil, byla ve tvářích červená, jen nevěděla,
jestli se má zlobit nebo stydět nebo nejlépe oboje najednou. Nechtěla mu ale dělat scény na
veřejnosti, proto se líbezně usmála: "To si vypiješ." Sykla a nastoupila do auta.
Ještě další půlhodinu Michaelovi trvalo, než se z obležení fanoušků dostal k ní. Ulehčeně
dopadl na sedačku a přitáhl ji, jak se u něj již stalo zvykem, k sobě na klín. Poměrně nešetrně
vzhledem k jejím pohmožděním žebrům, takže jí uniklo z úst bolestivé usyknutí. Wayne,
coby jediný bodyguard, seděl vepředu, takže jí, v relativním soukromí, nesmlouvavě vytáhl
tričko nahoru.
"Tomuhle říkáš jedna malá modřinka na tváři?"
Nejistě zašilhala směrem dolů a pohled na černé modřiny táhnoucí se podél většiny žeber jí
napověděl, že se z tohohle se asi nemá šanci vykroutit. Pokrčila raději rameny a nic neříkala.
"Řekni mi, co se stalo? A chci slyšet pravdu. Žádné zlehčování."
Lehce se otřásla. Nevzpomínala na tu chvíli ráda.
"Jela jsem poslat dopisy. Hodila jsem je do schránky. Víš, do té, co je na rohu hned vedle
toho zastrčeného krámku s oblečením, co se mi tak líbí. Chtěla jsem se tam jít jen podívat,
když už jsem měla možnost být venku bez Petersona."
"Myslíš, když si měla možnost mu utéct."
Nekomentovala jeho jízlivou poznámku
"A v tý tmavý uličce se najednou vynořilo ze stínu několik kluků. Mladých. Možná mladších,
než já. Měli nože a tvářili se, jako kdyby týden nejedli. Chtěli peněženku, kterou jsem ji dala.
Jenže pak mne jeden z nich poznal. Přišlo jim hrozně vtipné, že chytli tvou holku a myslím,
že mne chtěli jen postrašit. Jenže jsem jednoho z nich praštila."
Michael zaúpěl
"No co, sahal mi pod sukni.
Takže se naštvali a praštili se mnou o chodník a párkrát do mne
kopli. Nevím, co by dělali dál, kdyby se tam neobjevil ten novinář a nezačal to všechno fotit.
Já jsem se nakonec nějak posbírala a šla zpátky domů a druhý den vyšla v novinách ta fotka,
cos viděl."
Díval se na ni, jakoby nemohl uvěřit tomu, co slyšel.
"Máš neuvěřitelný talent na maléry, víš o tom?"
"Jenže tentokrát jsem v tom poměrně nevinně. Ano, utekla jsem Petersonovi, ale tohle se
může stát každý holce, co jde na nákupy."
Opatrně ji políbil, dávajíc pozor na poraněný ret.
"Neměl bych tě nikdy pouštět z očí."
"Tak mne nepouštěj. Je to do hotelu daleko?" začala mu rozepínat košili
"Půl hodinky cesty. Ne, Claire, co to děláš? Nevadí ti, že vepředu sedí Wayne s řidičem?"
"Je tu sklo, nic neuslyší ani neuvidí. Sám by si to musel přeci odsunout. A půl hodiny je
spousta času."
Rozepla mu nesmlouvavě kalhoty, ignorujíc jeho ruce, které se ji chabě pokoušely zastavit.
Pohled do jeho kalhot ji přesvědčil, že ač se stydí a brání, chce ji stejně jako ona jeho. Políbila
ho. Jazykem mu vnikla do úst ve snaze prozkoumat každou jejich část. Nakonec se jí poddal...
Najednou auto zastavilo a Claire rychle slezla z Michaelova klínu. Ještě si zapínal knoflíčky
na košili, když vzal řidič za kliku a bylo vidět, jak zrudnul. Nenápadně kopla roztrhané
kalhotky pod sedačku a vylezla z auta první, tváříc se, že se nic nestalo...
"Za pár hodin začne koncert, půjdeš?"
Leželi na měkké pohovce, fanoušci řvali přímo pod jejich okny, Claire se rozvalovala na
Michaelově hrudníku a cpala se brambůrkami. Snažila se Michaela krmit, ale ten odmítal
jakoukoliv stravu, dokonce ani pít nechtěl, a když se ho snažila přesvědčit, mračil se a prskal.
"Jistěže půjdu. Pro to jsem hlavně tady. Konečně tě můžu vidět taky na pódiu."
"Fajn. Stoupneš si do zákulisí. Karen s Teddym na tebe dají pozor."
"Tak na to zapomeň." Představa celého koncertu stráveného s úlisným "naháněčem
fanoušků", který byl tlustý, slizký a vůbec nechápala, kde ho Michael sebral a Michaelovou
dlouholetou maskérkou, na kterou neskutečně žárlila, protože s ní její přítel trávil mnohem
víc času než s ní a navíc měla v popisu práce dotýkat se ho a česat jeho vlasy, se jí vůbec
nezamlouvala.
"Chci jít pod pódium a všechno vidět z první řady. Chci si tě užít jako fanynka."
Zamračil se. Lehce jí nadzvedl tričko: "Tohle ti jako varování nestačilo."
Postřehl jen neznatelný náznak bolesti v jejích očích, který byl ale během vteřiny pryč a
vystřídal ho vzdor.
"Nebudu žít v akváriu. Nedokážu se svýho života vzdát. I za cenu toho, že budu muset před
někým občas utýct."
"To sis možná měla najít za partnera někoho jiného."
Chtěl vstát, ale nepustila ho. Naopak se k němu víc přitiskla a políbila ho na odhalený krk.
"Jenže já jsem si vybrala tebe, miláčku. No tak. Přece musí existovat nějaké VIP zóna, kde
budu pěkně schovaná před tvými fanatickými fanynkami."
Nakonec ho opravdu umluvila. Michael ji ale donutil, aby přišla ze zákulisí a
nemusela se prodírat přes davy fanoušků. Celý koncert měla pocit, že se dívá na někoho
jiného, ale rozhodně nevidí toho člověka, s kterým bydlí, a s kterým sdílí postel. Najednou
chápala všechny ty fanynky, které alespoň touží se ho dotknout. Nikdy ho neviděla doopravdy
zpívat nebo tančit, protože se rád zavíral, aby měl soukromí a ta občasná melodie, kterou
si broukal nebo pozpěvoval se absolutně nedala srovnávat s tím, co předváděl na jevišti.
Nemohla si pomoct, ale skákala a ječela jako šílená a jen doufala, že zítra nevyjde nějaká její
fotka v novinách s tučným nápisem, že se definitivně zbláznila.
"Byl jsi naprosto, naprosto, naprosto úžasný!"
Skočila mu kolem krku v hotelu, kam dojela o chvilku později, ignorujíc, že má na sobě cosi,
podobné županu, že je celý zpocený a zjevně vyčerpaný.
"Claire, zlatíčko, nech mě vydechnout, prosím." smál se.
"Ani náhodou. Teď mi budeš muset tančit a zpívat každý večer před spaním. A chci
Billie Jean a chci Beat it a chci Black or White a chci soukromé Dangerous. Asi se půjdu
přestěhovat k těm fanouškům před hotel a budu ráda, až mi hodíš podepsaný polštář."
Smál se jejímu rychlému mluvení a pevněji ji objal.
"Miluji tě." pošeptal jí do ucha a ona se usmála.
"Necháš mne teď jít do sprchy a do postele? Dvě hodiny jsem skákal po pódiu a mám dost."
"To se nedivím. Viděla jsem, jak ti ta fanynka šahala na zadek a olíbávala tě. A ty si zrovna
nevypadal, že by ti to vadilo. Proč si je musíš brát na pódium." bručela
"Protože je miluju a chci pro ně alespoň něco udělat. Jedna holka měla krásnější život." volal
na ni už z koupelny.
"Spíš krásnější zbytek života," křikla na něj. "Do konce svých dní bude vyprávět, jak pěknej
má Michael Jackson zadek."
Zasmál se a zabouchl za sebou dveře.
Moderované komentáře
| RE: Pláž - Jedenáctá kapitola | lenka♫♪ | 07. 12. 2010 - 18:59 |
| RE: Pláž - Jedenáctá kapitola | alča | 09. 12. 2010 - 08:29 |
| RE: Pláž - Jedenáctá kapitola | laneey | 15. 12. 2010 - 22:14 |