Pláž - Třináctá kapitola
10. prosinec 2010 | 14.28 |
Probudil ji Michaelův upřený pohled. Nejistě na něj mžourala skrze opuchlá víčka a čekala
co řekne. I když v noci vypadal, že jí všechno odpustil, teď si nebyla úplně jistá. Lehce se
pousmál a pocuchal ji ve vlasech.
"S tebou se jeden nenudí, co?"
Za normálních okolností by měla připravenou nějakou jízlivou odpověď, ale dneska jí to
nějak nešlo. Raději mlčela a znovu zavřela oči. Za chvíli ucítila na tváři jeho dech. Opatrně
pootevřela oči a zjistila, že jí zírá přímo do obličeje.
"Co si myslíš, že děláš?" zavrčela na něj
"Snažím se tě probudit."
"Máš pocit, že na tebe mluvím ze spánku?"
"Hm, chvilku jsem se bál, že tě opustil sarkasmus."
Otočila se na druhý bok k Michaelovi zády.
"Tak to nehrozí."
Lehce do ní šťouchnul, až spadla z postele. Vyjeveně seděla na zemi a přemýšlela, jestli ho
má zabít okamžitě nebo počkat až po snídani. Nakonec se rozhodla, že snídaně je důležitější
a pokusila se elegantně vstát. Jenže si nevšimla, že se zamotala do peřiny a zřítila se zpátky
na zem. Když slyšela Michaelův smích, který jí momentálně rozčiloval ještě víc, nejraději by
se propadla sto metrů pod zem. Opatrně si třela už tak bolavá žebra a raději se už nehýbala.
Jednou bude Michael muset odejít, a pak se nějak posbírá. Jenže ten zrovna nevypadal, že by
se měl k odchodu. Seděl na posteli a vyčkávavě se na ni díval, ve tváři nezbedné jiskřičky.
"Tak co bude?"
"Myslím, že si tu ještě chvíli odpočinu."
Pomalu se přesunul k ní plazivým pohybem. Jenže Claire nečekala na to, co jí provede a hned
ho, ignorujíc bolest těla a celkovou otupělost, praštila přes hlavu polštářem, který se roztrhl a
najednou byl celý pokoj plný peří. Michael překvapivě zamrkal.
"A tys mi vyčítala, že házím podepsané polštáře fanouškům. Teď se bude ještě vykládat, že tu
jím živá kuřata."
Zkoumavě se na něj podívala: "To by se jim líbilo."
"Ne, děkuju. Fáma s kyslíkovou komorou, vybělení pleti, stovky plastických operací a
všechno završené tvou vraždou mi stačí do konce života."
Sundala mu peříčko z ucha: "Oni si nikdy nedají pokoj. Musíš být opatrnější."
"To mám jako schovávat tady to peří? Kam ho mám nacpat? Do koše?" vzal hrst peříček do
dlaně "Spláchnout do záchodu? Nebo..."
Rychle po ní skočil a nacpal jí peří za výstřih nedbaje jejích podrážděných výkřiků (plných
sprostých slov), ani jejích pěstí snažíc se ho od sebe odehnat. Slepě hmatala vedle sebe, až
nahmátla peří a nastrkala mu ho do kalhot. Michael si jí nevšímal, nahrabával další a další
peříčka a cpal jí je všude kam dosáhl.
"Ehm, pane. Strašně moc se omlouvám, že ruším, ale už před půl hodinou jste měl mít
tiskovku v centru."
Rozesmátý Michael vyplivl chuchvalec peří a schoval Claire za sebe, aby ji bodyguard
neviděl v lehkém a nyní i lehce potrhaném pyžamu.
"Jistě. Dej mi chvilku. Hned se převleču a pojedem. Zavolej tam, prosím, že jsem se zdržel."
Dostalo se mu jen krátkého přikývnutí, a pak se dveře ložnice zabouchly.
"Hm, čas odjezdu je tu."
Otočil se na nyní viditelně pokleslou Claire.
"Pojeď tam se mnou a zůstaň ještě pár dnů."
"Nejde to. Mám hodně práce pro nadaci. Nechci je tam nechat samotné, když se to teprve
rozjíždí."
Zkoumavě se jí zadíval do očí:
"Víš jistě, že tě můžu nechat samotnou? Nehraj si na hrdinu, lásko. Stačí jediné slovo a
všechno se nějak zařídí."
Políbila ho zlehýnka na nos "Neboj se o mne. Přijedu zase. Někdy."
Objal ji a následně políbil.
"Bude to bez tebe nesnesitelné."
"Tak pojeď domů."
"Víš, že to nejde. Všechny peníze, co vydělám jsou na charitu. Děti je potřebují."
Povzdechla si a podrbala se na břiše, kde ji svědilo nespočet peříček. Všimla si, jak
Michaelovi zjihnul pohled při pohledu na její nahé břicho. Nedokázala si zařadit, jestli myslí
na jejich nenarozené dítě nebo se mu jen líbí a raději ho znovu políbila a přitáhla na sebe.
"Co takhle pořádný rozloučení?"
Když o další třičtvrtě hodinu nastupovala s bodyguardem do limuzíny, měla v očích slzy.
Michael odjížděl přesně opačným směrem. Naposledy ji pevně objal a políbil před zraky
fanoušků, kteří na něj čekali před hotelem. Začali nadšeně ječet, pískat a tleskat.
"Začínáš si z toho dělat zvyk." Zavrčela popuzeně.
"Budeš mi chybět," zašeptal jí do ucha.
"Hned jak to půjde, přijedu." Slíbila mu a rychle nastoupila do auta aby si to nerozmyslela. Z
Anglie ji provázelo deštivé počasí, které přesně vystihovalo její náladu.
Moderované komentáře
| RE: Pláž - Třináctá kapitola | lenka♫♪ | 10. 12. 2010 - 19:40 |
| RE: Pláž - Třináctá kapitola | alča | 11. 12. 2010 - 21:06 |