Talanka | Oxfordská - dvacátáprvní kapitola

Otočila jsem se na posteli. Už zase. Nešlo mi usnout. Hlavu jsem měla plnou neklidných myšlenek a tělo v jednom ohni ve vzpomínkách na jeho doteky. A Cedrika. Neměla jsem jediné právo to udělat, podvést ho. Ale stalo se. A já teď nevěděla, co mám dělat. Cítila jsem, že miluju oba, ale koho víc? Netušila jsem. Prostě ne. Michael byl úžasný. Milý, zábavný, laskavý, vášnivý. Velké děcko, ve kterém se skrýval ale i dospělý chlap, který mi nikdy neřekl Joce. A Cedrik. Ten, který se o mě vždycky staral, který na mě dával pozor a chránil mě, když mi bylo nejhůř. Posledních pár let tu byl jen pro mě a já tak moc snila o tom, že se někdy dáme dohromady. Samozřejmě, snila jsem i o Michaelovi, ale tam to byly nedotknutelné sny. Něco, co se nikdy nestane. Jak jsem, k sakru, měla jen tušit, že se tohle někdy opravdu stane? Z toho, že jsem se před ním jednou rozplácla o zeď? No, to asi ne. Další převalení a bolestné bodnutí ve slabinách v další vzpomínce na Michaelovu blízkost. Potřebovala jsem ho mít u sebe. Teď a hned. Ať si všichni trhnou nohou. Jak mám zjistit s kým být, když neokusím, jaké to je být s oběma. Možná je to podlé, ale jsem přeci chráněná vysokými zdmi Neverlandu. Rozhodně jsem na posteli posadila a spustila bosé nohy na studenou podlahu. Nádech, výdech... Vyrazila jsem rozhodně ke dveřím, prudce je rozrazila a ... srazila jimi Michaela, který stál hned za nima. No, srazila není možná úplně přesné slovo. Křídlo dveří ho uhodilo do prsou a odhodilo alespoň metr do zadu. To se mi fakt povedlo.

"Miku, promiň. Omlouvám se, to jsem nechtěla. Opravdu ne."

Starostlivě jsem se k němu sklonila. Ale nemusela jsem být tolik úzkostlivá. Třel si naražené žebro, ale pobaveně se zubil.

"Má cenu říkat, že jsem šel náhodou kolem?"

Vykulila jsem na něj nechápavě oči.

"Ehm... Nelíbilo se mi, že bych tě po... po tom měl nechat samotnou..."

"Já jsem šla taky za tebou... Stýskalo se mi."

Posadil se a přitáhl mě k sobě. Polibek. Nejdříve váhavý, jakoby se bál, ale za chvíli nabral na intenzitě. Nakonec mne od sebe jemně ale rozhodně odstrčil. Oba jsme byli trošku zadýchaní.

"Myslím... myslím, že bychom se měli možná přesunout do ložnice."

Začervenal se.

"A budeme spát u tebe nebo u mě?"

"Navrhuji u tebe. V mém pokoji je moc ostrých předmětů, o které by ses mohla přizabít."

Naštvaně jsem do něj chtěla šťouchnout ramenem, ale uhnul a já rovnou z kleku přepadla dopředu a rozplácla se na zemi.

"Vidíš? To je přesně to, o čem mluvím."

Ale sám si stoupnul a podal mi ruku, abych se mohla vyškrábat na nohy. Vděčně jsem se do něj zavěsila.

            V posteli jsem se mu stulila do náruče a během pěti minut spala. Jestli čekal něco víc, měl smůlu. Já byla momentálně takhle spokojená.

            Probudily mě paprsky slunce a Michaelův polibek. No jasně. Venku samozřejmě pršelo (pršelo je slabý slovo pro to, co se valilo z nebe) a Michael byl pryč. Prostě a jednoduše byl fuč. Matně jsem si vzpomínala, že plácal něco o nahrávacím studiu, a že musí brzo ráno vstávat, aby mohl být zpátky dřív, než se vzbudím. Ručičky hodin ve tvaru Mickey mouse (jeden z obvláště nevydařených kousků Neverlandu) ukazovaly čtvrt na devět, což bylo nesmyslně brzo. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu a snažila si vybavit si Michaelovi tvář. Než jsem to ale stihla úplně zařízla jsem to.

            "Jocelyn, vstávej. No tak, ospalče."

Nejistě jsem zamžourala do Michaelovi rozesmáté tváře. Tentokráte Mickey ukazoval tři hodiny odpoledne. No super. Vyloženě dělám dojem. Nejdřív ho napůl znásilním, pak ho přizabiju dveřma a nakonec chrápu do odpoledne. Měla jsem chuť jít se utopit do jednoho z ozdobných rybníčků (ty jsou náhodou moc pěkný). Pak mi došlo, jak asi vypadám. Rychle jsem vyskočila a vystartovala směr koupelna. Sice jsem zakopla o koberec, ale vybrala jsem to a zabouchla za sebou dveře. Pohled do zrcadla mě přesvědčil, že krásné ráno Růženko se nekoná. Včera jsem se jaksi zapomněla odlíčit, takže jsem vypadala jako kříženec koaly. Velice neupravené koaly, mimochodem – vlasy se mi uzpůsobily během spánku do velice abstraktního tvaru. Po půl hodině se mi povedlo dát se trochu dohromady a s úsměvem na tváři jsem vyšla z koupelny ven.