Pláž - Osmnáctá kapitola

První, co cítila, když otevřela oči bylo příjemné teplo po celém těle a naprostá

pohoda. Chtěla se protáhnout, ale něco jí bránilo v pohybu rukou. Když otočila hlavu, zjistila,

že do její paže je zavedená kanyla a ruku má přikurtovanou k posteli.

"Hrozně moc si sebou házela a prala se, museli jsme ti ruku přichytit, jinak bys nemohla

dostat kapačku."

Otočila hlavou na druhou stranu. Na židli seděl Michael, ve tváři poněkud strhaný výraz.

"Co, sakra, děláš, u mne doma?"

"Nedal si říct. Musí tady sedět a hrát si na hrdinu. Beztak tě do toho dostal a teď má špatný

svědomí."

Z vedlejšího pokoje se vynořila Becky s pytlíkem žlutavého roztoku v ruce.

"Do ničeho jsem jí nedostal. Kdyby si její takzvaní kamarádi víc všímali, že nejí, nepije, zato

alkoholu a nočního života má dostatek, nemusela zkolabovat."

"Je dospělá, ví moc dobře, co dělá. Kdyby tě nepotkala, nemusel ses s ní rozcházet a nesložila

by se."

"Krucinál, kdybych jí nepotkal, tak už je dávno někde v hrobě s otevřenýma ranama na

zápěstích. Kdyby nepotkala tebe, nemusela bys ji svádět na ulici. Neuvěřila by tomu, že jsem

ten nejhorší člověk pod sluncem."

"Nechte toho, oba dva!" Claire doufala, že se jí podaří zakřičet, ale spíš z ní vyšel zvuk

podobný přiškrcenému zachraptění.

"Možná jste si toho nevšimli, ale já jsem tady a jsem vzhůru. Chci vědět, co se stalo. Chci

vědět, Becky, co mi to leješ do žíly."

"V té restauraci si omdlela. Pak se ti na okamžik zastavilo srdce. Zavolal jsem záchranku.

Když přijeli, zase ti tlouklo, ale nemohla ses probrat. Doktoři říkali, že ses prý málem zabila.

Dehydratace, podvýživa, vyčerpání. A pak se do toho vložila tady slečna všechnovímnejlíp,

že si tě odveze domů, protože ona přeci, sestra z ARA, se dokáže o tebe postarat lépe než

doktor. Takže jsme udělali kompromis. Ona bude sestra a já zaplatím soukromého doktora.

A převezli jsme tě sem. Už jsem se začínal opravdu bát, nevypadala si, že se probereš. Až

poslední dva dny si začala mluvit, no, spíš křičet ze spaní. A taky sebou házet. Proto jsme tě

museli přivázat."

"Poslední dva dny? Jak dlouho tu už ležím?"

"Na tom obědě jsme byli před čtrnácti dny."

Chtěla si přiložit ruku na čelo, ale zase jí v tom zabránily kurty.

"Sundejte mi ty krámy, krucinál, nejsem cvok."

Becky jí rychle ruce uvolnila. Ulehčeně si promnula zápěstí a opatrně se na posteli posadila.

"Miláčku, nech nás, prosím, o samotě."

Černovláska přikývla, odešla a hlasitě za sebou zabouchla dveře.

"Děkuju ti, Miku. Je to od tebe vážně hezký, ale..."

Rychle jí přiložil prst na ústa. Zachvěla se při tom dotyku. A pak jí letmo políbil na rty.

Věděla, že je to špatně, že se rozhodně nejedná o dobrý nápad, ale vykašlala se na všechno.

Přitáhla ho k sobě oběma rukama a líbala ho, jak kdyby měl za pět minut přijít konec světa.

Přitahovala si ho víc k sobě a cítila drobné štípnutí, jak jí vyjela kanyla z ruky. Až když

Michael ucítil podivné vlhko na krku, odtáhl se a uviděl, jak jí z ruky teče proudem krev a

zabarvuje všechno okolo do ruda. Popadl z nočního stolku kus buničiny a rychle jí ho přitiskl

na ruku. Claire pomalu střízlivěla.

"To nejde. Nemůžem. Ty to děláš jen z nějakého svého smyslu pro povinnost. A já... Víš, že

jsem ... Bad girl..." lehce se pousmála.

"Tak to není. Když ses tam přede mnou složila přímo na podlahu a já zjistil, že se ti zastavilo

srdce. Ah, bože, Claire, takový strach jsem nikdy neměl. A když ses pak neprobírala. Byl

hrozný pocit, že bych tě měl ztratit. Znovu. Chybíš mi."

Zkoumavě se na něj zadívala.

"Fajn. Ale nechci, aby se o tom kdokoliv dozvěděl."

"Proč?"

"Nechci. Nechci řešit zbytečný otázky co bude, co nebude. Nechci se hádat s tvojí rodinou.

Mít tě jen a jen pro sebe. Tak, aby nikdo nevěděl, že to tak je. Alespoň prozatím."

"Nelíbí se mi to."

Polkla: "Buď to anebo nic."

"Vydírání? Ultimáta?"

"Ne, to ne. Jen moje stanovisko. Miluju tě. Strašně moc a ty to víš. Ale... já nemám teď na to,

abych snesla ten tlak...."

Rychle jí stiskl ruku "Dobře. Pro tebe. Než se uzdravíš, ano?"

"Krucinál, ale mně nic není."

Políbil ji na nos: "Tak se podívej do zrcadla."

Zaškaredila se: "Měl by si už jít. Zavolám ti."

Pohladil ji po tváři a odešel. Jakmile se za ním zabouchly dveře, vlítla do pokoje Becky.

"Co ti chtěl? Jak to, že už odešel? Udělal ti něco? Křičel na tebe? Snažil se tě k něčemu

přesvědčit? Proč je tady všude kolem krev?"

"Omylem jsem si vytáhla kanylu z ruky. Promiň mi ten svinčík. Odešel, protože jsem ho o to

požádala. Hm... myslím, že přeci jen zůstaneme přátelé."

Zastavila se uprostřed pohybu a její černé oči se na Claire nedůvěřivě zadívaly.

"Kecáš. Nemyslíš si, že ti tohle sežeru, že ne? Ještě než ses složila si nezvládala byť jen

myšlenku na něj a najednou jste kamarádi. V tom je něco jinýho, tak to koukej vybalit."

"Nelžu. Asi bych měla zkusit vycházet s ním, jinak mi nedá pokoj. Vážím si všeho, co pro

mne s Lukem děláte, ale už to trvá moc dlouho."

"Nejdřív by ses měla naučit lhát, než to začneš zkoušet. Dobře, nech si svý malý špinavý

tajemství. Stejně to nakonec vybalíš."

Opatrně jí setřela z ruky zaschlou krev navlhčeným ubrouskem.

"Měla jsem o tebe strach, kočko. Tentokrát to s tebou nevypadalo moc dobře."

Claire pokrčila rameny: "Takovej je život, Beck."

RE: Pláž - Osmnáctá kapitola	tcica	22. 12. 2010 - 08:27
RE: Pláž - Osmnáctá kapitola	talanka	22. 12. 2010 - 09:19
RE: Pláž - Osmnáctá kapitola	alča	22. 12. 2010 - 12:01
RE: Pláž - Osmnáctá kapitola	lenka♫♪	23. 12. 2010 - 09:37

Talanka | Pláž - Osmnáctá kapitola

Pláž - Osmnáctá kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Moderované komentáře