Pláž - Devatenáctá kapitola

"Sakra, co děláš venku z postele? A co děláš tady? Kolik lidí uteklo, když tě na ulici

potkalo? Kde je Becky? Má na tebe dávat pozor!"

"Taky tě ráda vidím a sem ráda, že ses na mne přišel do tý postele podívat."

"Uvědomuješ si, že ses probudila teprve včera?"

"Neměj péči, je mi fajn."

"Jestli mi tady zkolabuješ, tak zapomeň na to, že tě budu oživovat."

Momentálně ale vypadal na kolaps Luke, který seděl za jejím stolem a zíral na ni s otevřenou

pusou. Claire se po celodenním válení rozhodla, že už toho bylo právě dost a druhý den

ráno proklouzla ven. Pravda, trochu se jí točila hlava a pohled do zrcadla, ukazující bledou,

vychrtlou tvář, ji zrovna moc nepovzbudil, ale měla veškerého obskakování právě dost. A

tak se vydala do práce. S tak bouřlivým přivítáním od Luka ovšem nepočítala. Doufala, že

se bude chovat rozumně, nicméně nejspíš marně. Vyčerpaně si sedla na protější židli a na

okamžik zavřela oči. Potlačila nutkání okamžitě usnout. Asi měla zavřené oči déle, než si

myslela, protože když je otevřela stál Luke přímo před ní.

"A jedeš zpátky."

"Na to zapomeň."

"Tentokrát máš smůlu, jedeš prostě zpátky domů a osobně tě k té posteli přivážu."

"Nejsem malá holka, můžu si dělat co chci."

"Když sis naposledy dělala co chceš, skončila si se zástavou srdce a válela ses před

Jacksonem."

Nesmlouvavě ji vzal do náruče. I přes slovní protesty se mu schoulila na hrudi. Bylo to

příjemné. Nesl ji, jakoby nic nevážila. Vzpomněla si na Michaela. Na to, jak ji předchozí den

políbil a trochu se pousmála. Těšila se, kdy ho zase uvidí. Jen v soukromí, oni dva. Skutečnost

byla ovšem úplně jiná, protože se srazili ve dveřích firmy. Všimla si, jak překvapením

rozevřel oči, když ji viděl, v Lukasově náruči. Neznatelně zavrtěla hlavou na znamení, že je

všechno v pořádku.

"Byl jsem u tebe doma, podívat se, jestli je všechno v pořádku, ale nebyla si tam. Tvoje

praštěná kamarádka vypadala překvapeně, když vylezla z postele a zjistila, že tam nejsi. Bylo

mi jasné, že ses hnala do práce a... no, jsem rád, že jsem tě našel. Vezmu si ji."

Obrátil se na Luka, který ho ale ignoroval a prošel kolem něj, jakoby byl vzduch. Claire

zavřela oči a snažila se neřešit právě vzniklou situaci.

Opatrně ji posadil na zadní sedadlo svého otlučeného jeapu. Všimla si, že kolem stojí

bodyguardi a odhání poměrně velké množství fanoušků.

‚Takhle to asi moc dlouho neutajíme.‘ pomyslela si, když se Luke najednou sklonil a políbil

ji. A vzhledem k tomu, že jí strčil jazyk do pusy, nejednalo se o žádný nevinný polibek.

Překvapeně zamrkala. Za celou dobu, co spolu pracovali se o nic podobného nepokusil. Bylo

jí jasné, že se jedná o provokaci Michaela a protože ona provokovala ráda, chytla ho kolem

krku a polibek opětovala. Koutkem oka zaregistrovala několik blesků novinářů i vzteky

pobledlého Michaela. Ale věděla, že jejich dohodu dodrží. Tím, co ale udělal jí vyrazil dech.

Sedl si vedle ní na zadní sedadlo, hlasitě za sebou zabouchl dveře a ledabyle se opřel. Luke

mezitím Claire pustil a sedl si za volant.

"Tak a teď mne poslouchej. Odvezeš ji ke mně do Neverlandu. A nechci slyšet žádné protesty

ani dohady. Vy dva se očividně o ni nedokážete postarat a u mne bude mít neustálý dozor.

Slibuju, že jí nezkřivým ani vlásek."

Luke se tízavě podíval na Claire, která se zatvářila uraženě: "Mně je to vlastně jedno.

Očividně jsem jen kus hadru ve vašich rukou, takže si mne odvezte kam chcete."

"Ženeš se do záhuby, ale ať je po tvym. On tě nakonec zničí."

"Neboj se. Vykurýruje mne, a pak zase vrátí vám na hraní v neporušenym stavu."

"Kdybys nebyla už polomrtvá, tak ti ještě naložim, aby ses probrala."

"Neřvi na ni."

"Kdyby ses nevtíral, mohlo bejt všechno v pohodě."

Claire se schoulila na dveře auta a snažila se nevnímat hádku těch dvou. Opravdu si připadala

jako kus hadru, o který se přetahují. Pomalu jí mysl začala vklouzávat do starého známého

stavu hluboké deprese a pocitu naprosté marnosti žití.

‚To tu dlouho nebylo‘ ušklíbla se vduchu, než usnula.

Michael ji poněkud nešetrně vytáhl z auta a pokusil se ji postavit na nohy. Opravdu se

snažila, ale byla natolik ospalá a vyčerpaná, že se pod ní podlomily nohy a kdyby ji

nezachytil, zřítí se rovnou na Neverlandský chodník.

"No, vidím, jak to zvládáš." Utrousil ironicky Luke a chtěl jí od Michaela vzít, ten ale na

něj vrhl jen ostrý pohled a zvedl ji sám. Do nosu jí vnikla Michaelova silná vůně a na tváři

zašimralo několik pramínků vlasů, které si našly cestu z jeho culíčku. Kdyby si mohla vybrat,

kdy zemře, bylo by to právě v tenhle okamžik. Zabouchly se za nimi těžké brány vstupní haly

a poslední, co vnímala, než tvrdě usnula byla stará známá postel v Michaelově ložnici.

Otevřela ztěžklá víčka. Byla hluboká noc a Michael spal vedle ní, ruku přehozenou

před její břicho. Chvíli si představila, jaké by to asi bylo, kdyby se jí to všechno jen zdálo.

Jenže věděla, že realita je tvrdá. Překvapilo ji, že si lehl vedle ní. Tak nenuceně. A bolelo to.

Stále ještě si nezvykla ne ten pocit, mít ho. Divila se, že ji, po polibku s Lukem, nenechal

přímo na chodníku a neodešel, ale asi pochopil její provokaci. Pokusila se mu vymanit

z náruče, ale okamžitě se probudil.

"Kam jdeš?"

"Musím na záchod, chci se osprchovat a vůbec se trochu zcivilizovat."

"Půjdu s tebou."

"Děláš si srandu, že jo? Už je mi mnohem líp, nepotřebuju asistenta."

Přitáhl ji k sobě. Byl oblečený jen v lehkém pyžamu a cítila vypracované svaly na břiše i

pevný hrudník.

"Nehádej se, Claire. Slíbil jsem, že se o tebe postarám a myslel sem to vážně."

Všiml si, jak se na něj dívá s přivřenými víčky

"Ach bože, nedívej se na mne tak nebo to nezvládnu."

"Nezvládej," zašeptala.

Silou vůle se přinutil od ní odtáhnout. "Tak to ne. Myslím, že tohle by ti rozhodně

v rekonvalescenci nepomohlo. Jdi raději do té sprchy."

Když si lehala zpátky k němu do postele, cítila se o něco lépe. Sprcha jí prospěla.

Myslela si, že Michael spí, ale jakmile dolehla na polštář, přitulil se k ní pod peřinu.

"Myslím, že máš teplotu."

"Pšt." Přiložila mu prst na ústa: "Nic mi není. Teď mám všechno, co potřebuju. Spi, zlato.

Potřebuješ to."

Cítila, jak se ve tmě usmál a pohladil ji po zádech. Myslela si, že bude chtít ještě něco říct, ale

usnula dřív, než promluvil.

Další probuzení následovalo za svítání. První sluneční paprsky pronikaly dovnitř

velkým oknem a Claire zjistila, že nedokáže přinutit zuby, aby jí necvakaly o sebe. Michael

spal na druhém konci postele. Spící, s uvolněnou tváří jí připomínal jednoho z andělů, který

byl vyobrazený na jednom z obrovských obrazů, visící v kostele, poblíž kterého vyrůstala.

Jako dítě se s obrovskýma očima procházela studenýma uličkama kostela a s otevřenou pusou

sledovala ty anděle. V pozdějších letech tomu kostelu rozbila okna a zdi nastříkala černou

barvou. Tělem jí projela další vlna zimnice. Pokusila se schoulit do klubíčka, ale to nezabralo.

Potácivě tedy vstala z postele, aby si zkusila vlézt do sprchy, doufajíc, že se tím zahřeje.

Nepočítala však s tím, že jí v cestě bude stát hromada věcí. Jednou z nich byla i dřevěná

komoda, do které vrazila a rozházela všechny věci na ní. A s věcmi podléhajícím zákonům

gravitace se zřítila i ona, protože se jí v tu chvíli podlomily nohy. A tak tam tak seděla ve

střepech z rámečků, mezi útržky textů psanými Michaelovým čmaropisem, klepala se a nebyla

schopná dělat nic jiného, než pozorovat Michaela, kterého hluk samozřejmě probudil a hned

poplašeně vyskočil z postele. Bylo vidět, že se snaží urovnat si v rozespalé hlavě, co se vlastně

stalo. Nakonec několikrát zamrkal, vylezl z postele, aby se k ní mohl sklonit.

"Jestli si chtěla uklízet, mohla si počkat do rána."

A vzal ji do náruče. Položil ji na postel a vytáhl ze skříňky malou lékárničku. Opatrně

prohlížel, kde se pořezala, a pak opatrně čistil malé i větší řezné rány a přelepoval je náplastí.

"Chci jen tu náplast se zelenými dinosaury. V žádném případě modré." Zamumlala při

pohledu na zvířátka vyobrazená na náplastech.

"Neboj se. Budou to jen ty zelené. Slibuju."

Pousmál se, ale oči prozrazovaly obavy. Viděl, jak se třese horečkou. Viděl, jak je unavená.

Viděl, jak sama sebe zvládla poměrně s úspěchem zlikvidovat. A netušil, jestli se jí dá ještě

vůbec pomoci."

Když dokončil svoje ošetřování, byla Claire celá polepená náplastmi s dinosaury.

"A teď si pojď lehnout. Ke mně."

"Budeš muset jít pracovat."

"Mám zařízené volno."

"Nemůžu tě zdržovat od práce."

"Jsem Michael Jackson. Já se nemusím přizpůsobovat nikomu. Zapomněla si?"

"Budeš mít problémy."

"Ne větší, než obvykle."

Pokrčila tedy rameny a nechala se vtáhnout zpátky do peřin. Opřel se zády o pelesť postele a

přitáhl ji k sobě. Třásla se a měla tělo v horečce.

"To bude dobré, uvidíš. No tak..." konejši ji. Zpíval jí ukolébavky i kousky svých písniček.

To se, zdálo, zabíralo. Nakonec usnula, ale i ve spánku jí z očí tekly slzy.

RE: Pláž - Devatenáctá kapitola	alča	23. 12. 2010 - 19:22
RE: Pláž - Devatenáctá kapitola	lenka♫♪	25. 12. 2010 - 00:33

Talanka | Pláž - Devatenáctá kapitola

Pláž - Devatenáctá kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Moderované komentáře