Pláž - Závěrečná kapitola

Stála ve svatebních šatech a lehce se třásla nervozitou, i když tam byli jen oni dva, dva

právníci a byli daleko od všech, skrytí před zraky veřejnosti. Zadíval se na ni zkoumavým

zrakem.

"Jsi v pořádku?"

Přikývla. "Jen se mi trochu motá hlava. Ale to bude tou nervozitou. Nevdávám se každý den.

Nevdávám se každý den za tebe."

Usmál se, přistoupil k ní a políbil ji. Jemně a dlouze.

"Teď už bude všechno v pořádku. Teď už bude právoplatně moje a nikdo, nikdo ti nebude

smět ublížit. Paní Jackson."

Usmála se i přes stupňující hučení v hlavě. Claire Jackson. To zní nádherně. Vzal ji za ruku

a společně kráčeli k oltáři, kde už stál malý, obrýlený úředník s černýma deskama v ruce. K

hučení v hlavě se přidala ještě závrať. Pohlédla na Michaela, který se lehce usmíval. Vycítil

její pohled a oplatil jí ho láskyplným teplým zrakem. Po tolika překážkách tady nakonec stojí.

Byla překrásná. Jednoduché bílé šaty s vyšívaným živůtkem, i slunečnice, které si obratně

zapletla do rudých vlasů. Najednou se zapotácela. Rychle ji přichytil.

"Co se děje?"

"Nic... Nic... Asi ... jsem zakopla."

Usmála se a lehce ho políbila na rty. Udělala ještě dva kroky, když se zhroutila na zem.

Najednou se mu všechno vrátilo. Jak ji našel na pláži a z otevřených žil jí vytékala krev. Jak

za ním přijela do Londýna potlučená. Jak se jí zastavilo srdce... Nevšímal si okolních lidí,

kteří se k ní začali sbíhat a rychle k ní poklekl. Nevšiml si, že stále dokola křičí její jméno.

Jak byla bledá. Pleť jako z alabastru. Vypadala jako když spí. Přiložil jí prsty na hrdlo, ale

tentokrát žádná odezva.

Nechtěl, nemohl tomu uvěřit. Přitlačil ruce na hrudník a začal ji oživovat, po tvářích mu

tekly slzy. Nemohl, nechtěl. Nedbal toho, že se ho snaží odtáhnout. K slzám se přidal i pot z

námahy, ale srdce jí znovu nechtělo naskočit.

"No tak... Claire... Musíš! Zvládneš to, jako vždycky! Claire! Claire!..."

Nakonec ho odtáhli až přivolaní zachránaři, kteří ještě několik minut pokračovali s

oživováním, až to nakonec vzdali.

Michael seděl schoulený v koutě a pozoroval, jak ji přikrývají černou plachtou. Nemohla to

být pravda. Prostě nemohla. Stále čekal, až se probudí a řekne, že to byl žert, jen vtip, aby ho

trošku postrašila.

Jenže tvář nakonec zakryl černý igelit, a už se nepohnul.

Nakonec ho ochranka, mátožného, jakoby byl opilí, odvedla do hotelu, kde mu přivolaný

doktor píchl nějaká sedativa.

Nepamatoval si, jak se dostal zpátky do Ameriky. Nevěděl, jak se dostal do

Neverlandu. Nevnímal hromady lidí na letišti, ty davy, které ho obklopily, lidé křičící snad

ještě víc než obvykle. Možná za to mohli prášky, které do něj neustále cpali. A teď stál

v přijímací hale Neverlandu a všechno mu ji připomínalo. Pomalu, malátně se vydal do

ložnice, kde se posadil na postel a složil hlavu do dlaní. Pohled mu padl na sotva znatelný

červený záblesk. Natáhl ruku a sevřel několik jejích vlasů. Do pokoje opatrně vstoupila Janet.

Nic neřekla, jen ho objala a setřela mu z tváře několik slz.

"Je mi to líto, bráško. Doktor říkal, že měla moc poškozené srdce. A že to musela vědět od té

doby, co ji tam měli naposledy. Nic ti neřekla?"

Zavrtěl hlavou. Možná by měl něco říct, ale nemohl.

"Nemůžeš se uzavřít do sebe."

Chvíli bylo ticho

"Neměl jsem ji k nim vůbec pouštět. Měl jsem si ji nechat tady. Nedovolil bych, aby se

zničila. Aby ji oni zničili. Nejraději bych je nechal sprovodit ze světa."

"Krucinál, Miku, prober se! Nemůžeš za to! Nikdo za to nemůže. Jen ona. Vzpomeň si, jak

žila. Na ty články v novinách. Na ty fotky, kde byla opilá a něčím sjetá. Promiň, ale nebyla to

dobrá partie. Žila si svůj život a na tebe se moc neohlížela. Zabila se sama."

Vztekle se vymrštil a popadl ji za ramena: "Takhle o ní nikdy, nikdy nemluv! Nikdo není

dokonalý. Milovala mne a já ji. Nikdy už to nebude takové jako s ní. Nedovolím, abys ji

urážela. Hlavně teď, když... když..." Hlas se mu zlomil v půlce věty, Michael klesl na kolena

a rozvzlykal se. Poprvé od té doby, co před ním zemřela ve svatebních šatech. Choulil se

do klubíčka v Janetině náruči a snažil se vyplakat všechnu svou bolest, i když netušil, jestli

někdy odejde....

KONEC

RE: Pláž - Závěrečná kapitola	alča	28. 12. 2010 - 09:03
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	talanka	28. 12. 2010 - 09:10
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	alča	28. 12. 2010 - 09:53
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	tcica	28. 12. 2010 - 12:35
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	talanka	28. 12. 2010 - 13:14
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	mariah	28. 12. 2010 - 21:36
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	lenka♫♪	28. 12. 2010 - 23:10
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	talanka	29. 12. 2010 - 08:03
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	laneey	04. 02. 2011 - 14:23
RE: Pláž - Závěrečná kapitola	talanka	04. 02. 2011 - 15:32

Talanka | Pláž - Závěrečná kapitola

Pláž - Závěrečná kapitola

Chcete si článek přečíst?

Jak vypnout blokování reklamy?

Moderované komentáře