Nakonec to byla HMS Indefatigable. Pokud se nic nezměnilo, byla to šťastná loď, kde kapitán netýral zbytečně posádku a podle toho cepoval i své důstojníky. Naštěstí mu pár lodníků chybělo, a tak ji bez okolků přijal. Nikdo se nepozastavil nad jejím vzhledem. A tak El přijala

David se už o Elizabeth strachoval. Vyčítal si, že ji nechal jít ven samotnou. Sice byl bílý den, ale možná se tím někdo nedal odradit a něco jí provedl. Zlé řeči k ní vedl vlastně z opatrnosti. Nevěděl, kdo byl onen Richard, jehož nechala pohřbít, ale jeho smrt

 Na pohřbu byla jen Elizabeth a David, který se od ní nehnul na krok. Mlčky hleděli na dřevěnou rakev, kterou pomocníci hrobníka opatrně spouštěli do chladné země. Elizabeth se snažila neplakat, ale nešlo to. Slzy jí němě kapaly z očí, razily si cestičku po hladké tvářil Možná měla nechat napsat na náhrobek něco hlubokomyslného, ale přišlo jí to přespříliš laciné, proto tam stálo jen

Probudilo ji švitoření ptáků. Okno Richardova pokoje vedlo rovnou do malé zahrady. První paprsky slunce zalily Richardovo tělo zlatavým světlem. Zálibně po něm přejížděla prsty. S hrůzou pozorovala obrovské

"Proboha, co se ti stalo?"
"Kurva, už podruhý za krátkou dobu slyšim odvolávání se na boha. Bůh neexistuje, tak se s tim už zatraceně smiř."
David seděl na staré dřevěné