Doufala jsem, že budu sedět u okýnka? Marně. Jako na potvoru jsem seděla přímo uprostřed letadla a ještě uprostřed prostředku. Takže všude daleko a víc než co jiného mi poměrně malý prostor letadla naplněný sedadly připomínal vagón na přepravu dobytka. Vedle mě seděla postarší, šedovlasá paní a asi desetiletý kluk

Nakonec trvalo celý dlouhý půlrok, než jsem dostala vízum a mohla odletět do Ameriky. Když jsem o něj žádala poprvé, udala jsem jako důvod vycestování návštěva Michaela Jacksona. Ta kráva za přepážkou se na mně podívala jako na chcíplou

Zítrala jsem na něj a snažila se vstřebat, co mi to právě řekl. A pak  mi to došlo. Vtip. Jen blbej, hloupej vtip. Nikdo neví víc, než Cedrik, že mi nevadí udělat si ze sebe srandu, ale tohle bylo moc. A zatraceně to bolelo. Do očí mi vrhkly slzy vzteku a rozhořčení.

"Tohle není vtipný.

"Má drahá Jocelyn,"

Zájíkla jsem se blahem. Má drahá Jocelyn. Už jen tehle řádek mě vynesl do nebes. Setřela jsem si slzu, která se mi vkradla do okna a začetla se dál.

"Moc se omlouvám, že jsem tak zmizel, ale povinnosti

Seděla jsem na plastikové židličce vedle plešatého černocha a snažila se nevnímat přílišné hučení v hlavě ani rozbouřený žaludek. Michaela se mi nakonec podařilo přesvědčit, že se má jít vyspat do hotelu, a že mi bude stačit pouze Yanickova přítomnost. A teď vedle mě seděl, tvářil se značně nezúčastněně a já pomalu vyhlížela záchod, protože mi bylo jasné, že za chvilku