"Nevolal mi někdo?"

"Jocelyn, vstávej."

Ach jo, já ten jeho hlas miluju. Usmála jsem se a otevřela oči. Jenže místo Cedrikova úsměvu jsem se setkala se Cedrikovým rozhněvaným šklebem.

Dobře, možná jsem trochu moc pila, ale promoce se zapít musí, ne? A Cedrik v mojí posteli
taky nevypadal špatně. Co vypadalo špatně byl jeho provinilý výraz. Jen doufám, že za to nemohl můj
výkon, ale spíš pocit, že s kamarádkama se prostě nespí. No co, občas se přihodí. Obrnila jsem se
trpělivostí a rychle se oblékla.
"Nemusíš na mne koukat takhle, skoro nic se nestalo.

Stála jsem v obchodě s kazetami a zírala na jeho tvář. Byla trochu jinačí, než jsem si ji pamatovala, ale byla to jeho tvář a byla nádherná. Na kazetě bylo napsáno Bad a Michael byl na ní v černém, koženém oblečku. No, alespoň to jako kůže vypadalo, protože o oblečení nevím skoro nic. Podívala jsem se na cenu a nervózně

Nejraději bych nešla ani na oběd. Když jsem procházela uličkou s jídelním tácem, slyšela jsem tlumené pochechtávání a cítila na sobě pohledy ostatních. Jak jde o drby, je naše škola přeborník v rychlosti šíření informací. Sklopila

 Pohled na hodinky mne donutil zaúpět nahlas. Už sem  měla být dávno někde jinde. Přesněji řečeno v posluchárně o tři budovy dál.  Donutila jsem své bolavé nohy rozeběhnout se. Prudce jsem zatočila za roh a zvedla hlavu právě včas. Přímo přede mnou šel obrovský černoch.