Ráno se přihlásilo zatraceně rychle s pocitem, že se mi předchozí večer jen zdál. Všichni v práci na mně divně koukali, ale asi je můj zombie look odradil, takže se nikdo na nic neptal. Alespoň že tak. Na stole na mne čekala další kytice – žluté růže, nepochybně
Asi ve tři odpoledne, když jsem tupě zírala na tužku na stole a po stopadesáté si snažila vybavit pohled Michaelových očí, přistála přede mnou obrovská kytice růží. Klučina, který ji přivezl mi cpal pod nos desky na podepsání. Když konečně
Samozřejmě, že zůstala trčet na letišti v Hearththrow. Sedla si vztekle na plastové
"Tak jak už spolu dlouho jste?"
"Ehm... rok to už bude..."
Claire by si nikdy nepomyslela, že se Michael dokáže před někým zmenšit. Teď seděl v křesle a vypadalo to, že se snaží ponořit hluboko do něj. Jakoby byl najednou zase tím malým dítětem a čekal,