Portsmouth. Její bývalý domov. Doufala, že přistanou v přístavu a bude moci utéct, ale její plány byly rychle zmařeny. Renown zůstala dál od přístavu a jen kapitán a pár lodníků vyjelo na břeh pro čerstvé zásoby. Neměli mnoho času na zbyt.

            Tmavá noc.

Francouzská fregata pálila svými děli. Avšak marně. Netrvalo dlouho, a zručným námořníkům z Renown se ji podařilo zahákovat. Všichni se chystali vrhnout se na palubu. Stačil jen jeden jediný kapitánův rozkaz. Avšak ten jim však překazil plány.

"Všichni zůstanou na palubě!" zařval. "Pane, Estesi?"

"Ano,

Nakonec trvalo celý dlouhý půlrok, než jsem dostala vízum a mohla odletět do Ameriky. Když jsem o něj žádala poprvé, udala jsem jako důvod vycestování návštěva Michaela Jacksona. Ta kráva za přepážkou se na mně podívala jako na chcíplou

Elena měla pravdu. Za pár dnů byla oblíbená u všech mužů, včetně důstojníků. Když si je kapitán po týdnu svolal na palubu, aby vyslovili své stanovisko, všichni do jednoho souhlasili. I ti největší rebelové. A tak vypluli s Elenou na palubě. Byla šťastná. Musela sice hodně spát a polykat odporné léky doktora Cliva. Ale prvně vyplula na širé moře. Prvně měla možnost vidět,

Ale nevrátila se druhý den, ani třetí. Už i Eleně začalo být jasné, že něco není v pořádku. Otec často procházel Portsmouth , vyptával se různých lidí, ale nikdy nedostal žádnou odpověď. Někdy chodila Elena s ním. Až jednou. Byly to zhruba dva týdny od té doby, kdy viděla matku naposled. Byli zrovna v přístavu. Elena se

Zítrala jsem na něj a snažila se vstřebat, co mi to právě řekl. A pak  mi to došlo. Vtip. Jen blbej, hloupej vtip. Nikdo neví víc, než Cedrik, že mi nevadí udělat si ze sebe srandu, ale tohle bylo moc. A zatraceně to bolelo. Do očí mi vrhkly slzy vzteku a rozhořčení.

"Tohle není vtipný.

Renown odplula. Byla pryč a sní i radosti Elenina života. Když přišla domů – měli malý byteček v nájemném domě - zaslechla hádku. Povzdechla si. Matka byla znovu opilá a otec byl z toho stále víc a víc nešťastný.

"Kdes byla?" utrhla se na ni matka, když vstoupila do dveří.

"Na Renown, kde jinde?"

Kdybych mohla být tam, kde chci, asi tento zápis vůbec nepsala. Je naprosto s podivem, že mám ještě vůbec sílu psát. Ruka se mi třese pláčem, který zavinily ty vzpomínky. Nyní sedím v tmavé díře podpalubí a přemítám, zda má vůbec cenu zachytit myšlenky, když nebude nikoho, kdo by si je přečetl.

Tahle povídka není ani tak povídkou, jako spíš hodně krátkou novelou. Není ani o Mikovi a dokonce nepatří ani kategorie fan. Ale ... mám ji ráda, hodně moc ráda a po dlouhých úvahách ji sem budu házet, třeba si to někdo rád přečte :c)

Talanka 

"Má drahá Jocelyn,"

Zájíkla jsem se blahem. Má drahá Jocelyn. Už jen tehle řádek mě vynesl do nebes. Setřela jsem si slzu, která se mi vkradla do okna a začetla se dál.

"Moc se omlouvám, že jsem tak zmizel, ale povinnosti