Otočila jsem se na posteli. Už zase. Nešlo mi usnout. Hlavu jsem měla plnou neklidných myšlenek a tělo v jednom ohni ve vzpomínkách na jeho doteky. A Cedrika. Neměla jsem jediné právo to udělat,

Váleli jsme se tam v trávě jako dva blázni, zmáčení od rosy a vůbec nám to nevadilo. Najednou zvážněl. Možná jsem měla

David se už o Elizabeth strachoval. Vyčítal si, že ji nechal jít ven samotnou. Sice byl bílý den, ale možná se tím někdo nedal odradit a něco jí provedl. Zlé řeči k ní vedl vlastně z opatrnosti. Nevěděl, kdo byl onen Richard, jehož nechala pohřbít, ale jeho smrt

 Na pohřbu byla jen Elizabeth a David, který se od ní nehnul na krok. Mlčky hleděli na dřevěnou rakev, kterou pomocníci hrobníka opatrně spouštěli do chladné země. Elizabeth se snažila neplakat, ale nešlo to. Slzy jí němě kapaly z očí, razily si cestičku po hladké tvářil Možná měla nechat napsat na náhrobek něco hlubokomyslného, ale přišlo jí to přespříliš laciné, proto tam stálo jen

Probudilo ji švitoření ptáků. Okno Richardova pokoje vedlo rovnou do malé zahrady. První paprsky slunce zalily Richardovo tělo zlatavým světlem. Zálibně po něm přejížděla prsty. S hrůzou pozorovala obrovské

            Sam mne vysadil skoro až u domu a

"Proboha, co se ti stalo?"
"Kurva, už podruhý za krátkou dobu slyšim odvolávání se na boha. Bůh neexistuje, tak se s tim už zatraceně smiř."
David seděl na staré dřevěné

Uběhlo pár měsíců. Nikdo by netušil, že ta divoká dívka, které se začalo po městě přezdívat Krásná Uherka ještě nedávno sloužila na moři, její myšlenky byly počestné a myslela si, že ctí a láskou nejdál dojde. Užívala si, kradla, spala s muži, kteří se jí líbili. Byla známá

Doufala jsem, že budu sedět u okýnka? Marně. Jako na potvoru jsem seděla přímo uprostřed letadla a ještě uprostřed prostředku. Takže všude daleko a víc než co jiného mi poměrně malý prostor letadla naplněný sedadly připomínal vagón na přepravu dobytka. Vedle mě seděla postarší, šedovlasá paní a asi desetiletý kluk